Metamorfózy

Recenze čtenářů

V recenzích se obecně oceňuje McCarterův překlad Ovidiova díla a poukazuje se na jeho přístupnost a modernost. Názory na básnickou kvalitu, formát a důsledky politické korektnosti překladu se však liší.

⬤ Moderní a přístupný překlad, který rezonuje se současnými čtenáři.
⬤ Srozumitelný a přesný překlad, který umožňuje dobře pochopit Ovidiův záměr.
⬤ Užitečné poznámky a rejstřík pro další zkoumání.
⬤ Inspiruje čtenáře tématem změny a proměny.
⬤ Flexibilita formátu čtení umožňuje příležitostné zapojení.

⬤ Někteří čtenáři považují překlad za plochý a neživý ve srovnání s jinými verzemi.
⬤ Kritika ideologických vlivů ovlivňujících ztvárnění klasických témat.
⬤ Obavy z fyzické kvality brožovaných vydání; nemusí vydržet používání.
⬤ Někteří se domnívají, že překlad postrádá poetický nádech a krásu, které se objevovaly v dřívějších překladech.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Metamorphoses

Obsah knihy:

Stephanie McCarterová, první překladatelka eposu do angličtiny po více než šedesáti letech, se zabývá přesností překladu a jeho zobrazením žen, genderovou dynamikou moci a sexuálním násilím v Ovidiově klasickém díle.

A Penguin Classic Hardcover

Ovidiovy Metamorfózy jsou epickou básní, která však převrací téměř všechny konvence. Nemá hlavního hrdinu, ústřední konflikt ani trvalý cíl. To, o čem je (moc, vzdor, umění, láska, zneužití, žal, znásilnění, válka, krása a tak dále), je stejně proměnlivé jako bytosti, které obývají její stránky. Trvalou nití je moc a to, jak nás proměňuje, a to jak ty z nás, kteří ji mají, tak ty z nás, kteří ji nemají. Pro ty, kdo jsou brutálně a traumaticky zasaženi, je proměna často vnějším projevem jejich traumatu. Krásná panna se ocitne v hledáčku někoho mocnějšího, kdo ji znásilní nebo se ji pokusí znásilnit, a nakonec se promění ve strom, jezero, kámen nebo ptáka. Objektivizace oběti je jasná: nejprve je vizuálním objektem, pak sexuálním objektem a nakonec prostě objektem. Přibližně 50 příběhů eposu se týká znásilnění nebo pokusu o znásilnění žen. V minulých překladech byl Ovidiův jazyk zastřen nebo zmírněn tak, že znásilnění vypadá jako dobrovolný sex. McCarterová se prostřednictvím svého překladu zamýšlí nad odpovědností při zacházení se sexuální a sociální dynamikou.

Proč tedy dál číst Ovidia? McCarter navrhuje, abychom Ovidia četli, protože nám poskytuje příběhy, jejichž prostřednictvím můžeme lépe poznávat sami sebe a náš svět, a osvětluje problémy, s nimiž se lidé potýkají již po tisíciletí. Pečlivý překlad znásilnění a těla umožňuje čtenářům jasně vidět Ovidiovy nuance a lépe ocenit, jak jsou představy o sexualitě, kráse a pohlaví konstruovány v průběhu času. To je obzvlášť důležité, protože mnohé naše vlastní představy o těchto jevech samy procházejí rychlou metamorfózou a Ovidius nám může pomoci tento vývoj vidět a pochopit. Metamorfózy nám ukazují moderní svět kaleidoskopickou optikou, která nám nabízí příležitost zamyslet se nad současnými diskusemi o genderu, sexualitě, rase, násilí, umění a identitě.