Taras Bulba

Recenze čtenářů

Recenze Gogolova románu Taras Bulba vyzdvihují živé líčení kozáckého života, hluboká témata cti, rodiny a války i bohatý historický kontext. Překlad Petera Constantina je chválen pro svou energii a přesnost, názory na literární hodnotu příběhu se však různí, někteří jej považují za obecný ve srovnání s jinými Gogolovými díly. Diskuze kolem jeho témat navíc odhalují složitosti spojené s nacionalismem, násilím a kulturním zobrazením a odrážejí současné problémy na Ukrajině.

⬤ Poutavý překlad Petera Constantina, který textu dodává energii.
⬤ Poskytuje hluboký vhled do kozácké kultury a ukrajinských dějin.
⬤ Srovnání s epickou literaturou podtrhuje její literární význam.
⬤ Živá obraznost a vyprávění vtáhnou čtenáře do kozáckého způsobu života.
⬤ Novela podněcuje zájem o současné politické a kulturní diskuse.

⬤ Někteří čtenáři považují postavy ve srovnání s jinými Gogolovými díly za málo propracované a obecné.
⬤ Kritika jingoismu a zobrazování násilí vyvolává morální obavy.
⬤ Zobrazení některých etnických skupin bylo označeno za znepokojivé a může být vnímáno jako antisemitské.
⬤ Rozporuplné názory na soudržnost děje a motivaci postav.
⬤ Různá vydání mohou být nekvalitně zpracována nebo postrádají řádný překlad.

(na základě 26 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

První nový překlad po čtyřiceti letech

Gogolův epický příběh, odehrávající se někdy mezi polovinou 16. a začátkem 17. století, vypráví o krvavém povstání kozáků proti Polákům (vedeném odvážným Tarasem Bulbou z ukrajinské lidové mytologie) a o soudech dvou synů Tarase Bulby.

Jak píše Robert Kaplan ve svém úvodu: „Taras Bulba má Kiplingovský šmrnc..., díky němuž je radost ho číst, ale ústředním tématem je neúprosné, temně zlé násilí, které je daleko za vším, čeho se Kipling kdy dotkl. Potřebujeme více děl, jako je Taras Bulba, abychom lépe pochopili emocionální prameny hrozby, které dnes čelíme v místech, jako je Blízký východ a Střední Asie.“ A kritik John Cournos poznamenal: „Vodítko k celému ruskému realismu lze nalézt v postřehu ruského kritika o Gogolovi: ‚Málokdy příroda stvořila člověka tak romanticky založeného, a přitom tak mistrovsky zobrazujícího vše, co je v životě neromantické.‘ Tento výrok však nepokrývá celou oblast, neboť téměř ve všech Gogolových dílech lze snadno spatřit jeho „svobodnou kozáckou duši“, která se snaží prorazit skořápku špinavého dneška jako nějaký antický démon, v podstatě dionýský. A tak jeho díla, jakkoli věrná našemu životu, jsou zároveň výčitkou, protestem a výzvou, stále volající po radosti, dávné radosti, která už není mezi námi. A mají v sobě všechnu radost i smutek ukrajinských písní, které tak miloval.“.