Dante Alighieri - Božská komedie v překladu Henryho Francise Claye: Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo si zachovávají neutralitu“

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Dante Alighieri - The Divine Comedy, Translated by Henry Francis Clay: The darkest places in hell are reserved for those who maintain their neutralit"

Obsah knihy:

Durante degli Alighieri, známý spíše jako Dante, se narodil ve Florencii kolem roku 1265. Stal se významným italským básníkem pozdního středověku a napsal snad největší italské literární dílo: Božskou komedii. V Itálii je Dante často označován jako il Sommo Poeta - "Nejvyšší básník". Je příznačné, že píše v lidovém jazyce, který je směsicí toskánského dialektu, latiny a dalších vlivů, a proto je často označován za otce italského jazyka. Stejně tak napsal Božskou komedii v třířádkovém rýmovém schématu neboli terza rima, což je významný vývoj a jeho první použití je samozřejmě připisováno jemu. Toto významné dílo ovlivnilo téměř všechny, kdo následovali, včetně Miltona a Tennysona, a do angličtiny ho přeložilo mnoho světových básníků včetně Henryho Wadswortha Longfellowa a Laurence Binyona. Henry Francis Cary se narodil 6. prosince 1772 na Gibraltaru. Byl nejstarším synem Williama Caryho, v té době kapitána prvního pěšího pluku, a Henrietty Brocasové. Cary se vzdělával na Rugby School a na gymnáziích v Sutton Coldfieldu a Birminghamu, než v roce 1790 nastoupil na Christ Church v Oxfordu, kde studoval francouzskou a italskou literaturu. Na škole pravidelně přispíval do časopisu Gentleman's Magazine a vydal svazek Sonetů a ód. V roce 1797 přijal kněžské svěcení a stal se vikářem v Abbots Bromley ve Staffordshiru.

V roce 1808 se přestěhoval do Londýna, kde se stal lektorem v Berkeley Chapel a následně lektorem v Chiswicku a vikářem Savojské kaple. V roce 1814 vyšel Caryho překlad kompletní Dantovy Božské komedie ve volném verši. Musel jej vydat sám Cary, protože nakladatelé považovali riziko neúspěchu za příliš velké po ztrátách, které utrpělo jeho předchozí vydání Pekla. Na překlad upozornil Samuela Rogerse Thomas Moore. Rogers doplnil článek, který o něm napsal Ugo Foscolo v kriticky významném časopise Edinburgh Review. Tento článek, stejně jako Coleridgeova pochvalná slova v přednášce v Royal Institution, vedly k všeobecnému souhlasu s jeho kvalitami. Caryho Dante postupně zaujal místo mezi standardními díly a za překladatelova života se dočkal čtyř vydání. V letech 1821-1824 publikoval Cary v časopise The London Magazine řadu článků, které byly později sebrány v knižní podobě jako Životy anglických básníků. Vydal také doprovodný svazek Lives ofFrench Poets. V roce 1824 vydal Cary překlad Ptáků slavného řeckého dramatika Aristofana. V roce 1826 byl jmenován asistentem knihovníka v Britském muzeu a tuto funkci zastával jedenáct let. Cary byl několik let ženatý s Jane Ormsbyovou a měli spolu devět dětí.

William Lucius, Jane Sophia, Henrietta, James Walter, Henry, Charles Thomas, Francis Stephen, John a Richard. V roce 1833 Cary onemocněl a dostal šestiměsíční dovolenou na zotavenou. Zbývající čas využil k cestám se synem Francisem do Amiens, Paříže, Lyonu, Aix, Nice, Mentonu, Janova, Pisy, Florencie, Sieny, Říma (měsíc pobytu), Neapole, Boloně, Verony, Benátek (opět měsíc pobytu), Innsbrucku, Mnichova, Norimberku, Frankfurtu, Kolína nad Rýnem, Rotterdamu, Haagu, Amsterdamu, Bruselu, Gentu a Brugg. V roce 1841 mu byla díky úsilí Samuela Rogerse přiznána korunní penze ve výši 200 dolarů ročně. V roce 1846 vyšly v souborném vydání Caryho Životy raných francouzských básníků a Životy anglických básníků (od Samuela Johnsona po Henryho Kirka Whitea), které měly navazovat na Johnsonovy Životy básníků. Byl pohřben v Poets' Corner ve Westminsterském opatství.