Závěrečný nevědecký postscriptum

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 8 hlasů.

Původní název:

Concluding Unscientific PostScript

Obsah knihy:

Obsah zahrnuje.

Předmluva.

Předmluva editora.

Úvodní slovo editora.

Předmluva.

Úvod.

KNIHA PRVNÍ: Objektivní problém týkající se pravdy křesťanství.

Úvodní poznámky.

Kapitola I: Historické hledisko.

1. Písmo svaté.

2. Církev.

3. Důkaz staletí o pravdivosti křesťanství.

Kapitola II: Spekulativní hledisko.

KNIHA DRUHÁ: Problém subjektu, Vztah subjektu k pravdě křesťanství, Problém stát se křesťanem.

ČÁST PRVNÍ: Něco o Lessingovi.

Kapitola I: Vyjádření vděčnosti.

Kapitola II: Teze, které lze možná nebo skutečně připsat Lessingovi.

1. Subjektivně existující myslitel má na zřeteli dialektiku procesu komunikace.

2. Existující subjektivní myslitel je ve svém existenciálním vztahu k pravdě stejně negativní jako pozitivní; má mnoho humoru jako podstatného patosu; a je neustále v procesu.

Stávání se, tj. neustále o to usiluje.

3. Lessing řekl, že nahodilé historické pravdy nemohou nikdy sloužit jako důkaz věčných pravd rozumu; a že přechod, jímž se navrhuje založit věčnou pravdu, je.

Historické svědectví je skok.

4. Lessing řekl, že kdyby Bůh držel v pravé ruce veškerou pravdu a v levé celoživotní úsilí o její dosažení, vybral by si levou ruku.

A. Logický systém je možný.

B. Existenciální systém je možný.

ČÁST DRUHÁ: Jak musí být subjektivita jednotlivce kvalifikována, aby pro něj problém mohl existovat.

Kapitola I: Úkol stát se subjektivním. Závěr, který by se etice vnutil, kdyby dosažení subjektivity nebylo nejvyšším úkolem, před nímž stojí lidská bytost - Úvahy, které se v souvislosti s bližším pochopením tohoto úkolu vynechávají - Příklady myšlení směřujícího k tomu, aby se člověk stal subjektivním.

Kapitola II: Subjektivní pravda, niternost; pravda je subjektivita.

Dodatek: Pravda, pravdivost, pravdivost, pravdivost, pravdivost. Pohled na současné úsilí v dánské literatuře.

Kapitola III: Skutečná nebo etická subjektivita--Subjektivní myslitel.

1. Existence a skutečnost.

2. Možnost jako vyšší než skutečnost--Skutečnost jako vyšší než možnost--Poetická a intelektuální ideálnost--Etická ideálnost.

3. Simultánnost jednotlivých faktorů subjektivity v existujícím subjektu--Kontrast mezi touto simultánností a spekulativním procesem.

4. Subjektivní myslitel--jeho úkol, jeho forma, jeho styl.

Kapitola IV: Problém fragmentů: Jak může být věčné štěstí založeno na historickém poznání?

Oddíl I. Pro orientaci v plánu Střípků.

1. Že východisko bylo vzato v pohanském vědomí a proč.

2. Důležitost předběžné shody ohledně toho, co je křesťanství, než může být řeč o zprostředkování mezi křesťanstvím a spekulativním myšlením. Absence takové dohody.

Dohoda podporuje návrh medikace a zároveň činí jakékoli zprostředkování iluzorním; přítomnost takové dohody zprostředkování vylučuje.

3. Problém Fragmentů nahlížený jako problém, zavádějící nikoli ke křesťanství, ale k tomu, aby se člověk stal křesťanem.

Oddíl II. Problém sám o sobě. O věčném štěstí jednotlivce se rozhoduje v čase skrze vztah k něčemu historickému, co má navíc takovou povahu, že do svého složení oincluduje to, co se z titulu své podstaty nemůže stát historickým, a proto se jím musí stát z titulu absurdity.

A. Existenciální patos.

1. Výchozí výraz pro existenciální patos: absolutní směřování (respekt) k absolutnímu telosu, vyjádřené v jednání prostřednictvím proměny existence jedince.

2. Estetický patos - klamnost principu zprostředkování - středověké mnišské hnutí - současné udržování absolutního vztahu k absolutnímu telosu a.

Relativního vztahu k relativním cílům.

2. Zásadní výraz pro existenciální patos: utrpení--Neštěstí a neštěstí jako výraz pro estetický pohled na život, v konstradikci k utrpení jako výrazu a.

Náboženského pohledu (ilustrováno odkazem na náboženský diskurz)-Realita utrpení (humor)-Realita utrpení v poslední instanci jako důkaz pro držení by.

Existujícího jedince vztahu k věčnému štěstí--Iluze religiozity--Kategorie Anfechtung--Primární důvod a význam náboženského.

Utrpení: Odumírání od života bezprostřednosti a zároveň setrvávání v konečnosti--Naučné rozptýlení--Humor jako inkognito religiozity.

3. Rozhodující výraz pro existenciální patos: Věčná vzpomínka na vinu je nejvyšším vyjádřením vztahu.

Mezi vědomím viny a věčným štěstím--Nižší vyjádření pro vědomí viny a odpovídající formy uspokojení--Samozřejmé pokání--Humor.

Religiozita skrytého nitra.

Mezipoložka mezi A a B.

B. Dilematika.

1. Dialektický rozpor, který tvoří porušení: očekávat věčné štěstí v čase skrze vztah k něčemu jinému v čase.

2. Dialektická konstrast, že věčné štěstí je založeno na něčem historickém.

3. Dialektický rozpor, že historická skutečnost, o kterou zde jde, není prostou historickou skutečností, ale je konstituována tím, co se jen proti své povaze může stát historickým,.

Tedy na základě absurdity.

Dodatek k B. Zpětný účinek dialektického na patetické a faktor současně přítomný v patosu.

(a) Vědomí hříchu.

(b) Možnost urážky.

(c) Inteligentní soucit.

Kapitola V. Závěr. O dětském křesťanství.

Dodatek. Pro understa.