Koncept úzkosti: A Simple Psychologically Oriented Deliberation in View of the Dogmatic Problem of Hereditary Sin (Jednoduchá psychologicky orientovaná úvaha z pohledu dogmatického problému dědičného hříchu)

Recenze čtenářů

Kniha je oceňována pro svou hloubku, krásu a vynikající překlad, přičemž je uznávána jako hutná a někdy náročná na sledování. Zabývá se hlubokými filozofickými koncepty, zejména úzkostí a svobodou, z jedinečné křesťanské perspektivy, přesto se naznačuje, že není nejlepším výchozím bodem pro ty, kdo s Kierkegaardem začínají.

⬤ Krásná próza
⬤ výborný překlad
⬤ bohaté filozofické postřehy
⬤ klasické dílo, které provokuje k hlubokému zamyšlení
⬤ poutavě zpracovává témata úzkosti a svobody
⬤ zajímavé a přínosné při opakovaném čtení
⬤ rychlé dodání a dobrý stav knihy.

⬤ Pro někoho zvláštní začátek
⬤ hutný materiál, který může být obtížné sledovat
⬤ některé momenty rozvláčnosti
⬤ nemusí být tak přínosné, jak se očekávalo
⬤ hrubá struktura papíru v měkkém vydání může být nepříjemná.

(na základě 15 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Concept of Anxiety: A Simple Psychologically Oriented Deliberation in View of the Dogmatic Problem of Hereditary Sin

Obsah knihy:

Soren Kierkegaard v roce 1844 brilantně syntetizoval lidské poznatky s křesťanskými dogmaty a předložil Koncept úzkosti jako přelomovou „psychologickou úvahu“, v níž naznačil, že jedinou nadějí na překonání úzkosti není „prášek a pilulky“, ale to, že ji přijmeme s otevřenou náručí. Ačkoli je Kierkegaardova dánská próza překvapivě bohatá, předchozí překlady - poslední z roku 1980 - dílo marginalizovaly střídavě květnatým nebo otrocky dřevěným jazykem. Alastair Hannay, přední světový znalec Kierkegaarda, konečně s dosud nevídanou živostí v angličtině znovu vytvořil jeho přirozený rytmus a touží, aby tento přehlížený klasik ožil jako zásadní dílo existencialismu a morální psychologie, kterým je.

Z knihy The Concept of Anxiety:

„A žádný Velký inkvizitor nemá v pohotovosti tak děsivá muka jako úzkost, a žádný tajný agent neví tak lstivě, jak zaútočit na podezřelého v jeho nejslabší chvíli nebo jak učinit tak svůdnou past, do níž se chytí; a žádný prozíravý soudce nerozumí tomu, jak vyšetřit, ano, oživit obviněného, jako úzkost, která ho nikdy nepustí, ani v rozptýlení, ani v hluku, ani při práci, ani ve dne, ani v noci.“ (s. 1).