Kierkegaardovy spisy, II, 2. díl: Pojetí ironie s průběžným odkazem na Sokrata / Poznámky k Schellingovým berlínským přednáškám.

Recenze čtenářů

V recenzích na knihu „Koncept ironie“ od Sørena Kierkegaarda se objevují různé názory na její obsah a fyzické vydání. Čtenáři oceňují hloubku a vtipnost filozofických argumentů, zejména pokud jde o sokratovskou ironii, někteří však vyjadřují zklamání nad stylem a strukturou knihy. Kromě toho se objevují stížnosti na fyzickou vazbu a použitelnost vydání.

⬤ Pronikavé a základní dílo existencialismu.
⬤ Hluboké zkoumání ironie a jejích důsledků pro subjektivitu.
⬤ Promyšlená diskuse o filosofických osobnostech, jako je Sokrates, Shakespeare a Hegel.
⬤ Rychlé dodání a dobrý stav, na který upozornili někteří recenzenti.

⬤ Rozčilující styl psaní a složitost, do níž může být obtížné proniknout.
⬤ První část se vleče a působí zmateně; není uživatelsky přívětivá pro ty, kdo nemají základní znalosti.
⬤ Malá velikost okapu ve fyzickém vydání činí čtení náročným a hrozí poškození knihy.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Kierkegaard's Writings, II, Volume 2: The Concept of Irony, with Continual Reference to Socrates/Notes of Schelling's Berlin Lectures

Obsah knihy:

Dílo, které „nejen pojednává o ironii, ale je ironií“, napsal jeden ze současných recenzentů knihy Koncept ironie s neustálým odkazem na Sokrata. Kniha, která je zde prezentována spolu s Kierkegaardovými poznámkami ze slavných berlínských přednášek F.

W. J. Schellinga o „pozitivní filozofii“, je zárodkem Kierkegaardovy pozdější tvorby, a to jak po stylistické, tak po tematické stránce.

První část se soustřeďuje na Sokrata, mistra ironika, jak jej interpretují Xenofón, Platón a Aristofanés, přičemž je zde i slovo o Hegelovi a hegelovských kategoriích. Druhá část je spíše synoptickým pojednáním o pojetí ironie v Kierkegaardových kategoriích s příklady od jiných filosofů a se zvláštní pozorností věnovanou románu A.

W. Schlegela Lucinda jako ztělesnění romantické ironie.

Koncept ironie a poznámky k Schellingovým berlínským přednáškám spadají do významného roku 1841, který zahrnoval nejen dokončení Kierkegaardovy univerzitní práce a jeho pobyt v Berlíně, ale také ukončení jeho zasnoubení s Regine Olsenovou a počáteční psaní románu Buď/anebo.