Vysílání světla: Zen v umění osvícení, zenový mistr Keizan

Recenze čtenářů

Kniha, zejména překlad „Denkoroku“ od Thomase Clearyho, je oceňována pro své hluboké učení o nedualitě a zenovém osvícení, které je přístupné praktikujícím všech úrovní. Někteří čtenáři ji však považují za hutnou a náročnou na čtení a popisují ji jako „nepřehlednou“.

⬤ Poutavý a pronikavý překlad Thomase Clearyho.
⬤ Obsahuje hluboké učení o nedualitě, které je přínosné jak pro začátečníky, tak pro pokročilé praktikující.
⬤ Přináší historické poznatky o prvních buddhistických patriarších.
⬤ Inspirativní a lze jej číst vícekrát s novými vhledy.
⬤ Jasné a zřetelné vedení k osvícení.

⬤ Někteří čtenáři považují písmo za hutné a mnohomluvné, takže se špatně čte.
⬤ Několik uživatelů hlásilo, že obdrželi prázdnou krabici s knihou.
⬤ Jeden uživatel vyjádřil potřebu přečíst si ji vícekrát, aby byla jasná.

(na základě 9 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Transmission of Light: Zen in the Art of Enlightenment by Zen Master Keizan

Obsah knihy:

Překlad klasického díla Denkoroku od jednoho z nejvýznamnějších překladatelů buddhistických a taoistických textů ukazuje, jak dospět k zenovému probuzení známému jako satori.

Satori je základní iniciační zkušenost zenu, která otevírá přímé vnímání věcí tak, jak jsou. "I kdybyste seděli, dokud se vám neprotrhne sedadlo, i kdybyste vytrvali bezmyšlenkovitě v únavě, i kdybyste byli osobou vznešených činů a čistého chování, pokud jste nedosáhli této sféry satori, stále se nemůžete dostat z vězení světa." Říká se, že satori, záměrně kultivované a využívané k probuzení dřímající síly mysli, je přístupné všem lidem, přesahuje čas, historii, kulturu, rasu, pohlaví i osobnost.

Přenos světla, připisovaný zenovému mistru Keizanovi (1268-1325) ze třináctého století, je (spolu se Záznamem o modrém útesu a Bránou bez brány) jedním ze tří základních textů kóanů, které zenoví studenti používají. Techniky, jak dosáhnout osvíceného zážitku satori, jsou odhaleny prostřednictvím třiapadesáti krátkých příběhů o probuzení po sobě jdoucích generací mistrů, počínaje zenovým mistrem Ejo z dvanáctého století, dharmovým dědicem Dógena.

Překladatel v úvodu uvádí kontext Přenosu světla v zenovém kánonu a objasňuje hlavní témata díla, včetně zásadní myšlenky, že skutečné satori "není koncem zenu.

Je to spíše skutečný začátek.".