Kathaj znovu navštívená

Recenze čtenářů

Kniha „Tanec s červenou borovicí“ je poetickou výpravou za sebepoznáním, která čerpá z témat osobní reflexe a spojení s přírodou a literaturou. Recenze vyjadřují hluboké uznání estetice knihy a myšlenkové hloubce díla Red Pine a podporují trvalý dialog s poezií a její transformační silou.

Kniha se vyznačuje krásnou prezentací zlatým inkoustem na červenohnědém papíře, nabízí hluboký vhled do podstaty poezie a sebepoznání a vybízí ke každodennímu zabývání se poezií. Čtenáři ocení jedinečný hlas Red Pine a jeho propojení s literárními tradicemi a osobními reflexemi.

Z recenze vyplývá, že kniha nemusí zaujmout ty, kteří hledají tradiční recenzi knihy, protože recenzent se zaměřuje spíše na osobní prožitky a pocity než na kritické hodnocení obsahu. Některým čtenářům mohou úvahy připadat příliš abstraktní nebo osobní na to, aby rezonovaly s jejich očekáváním přímočarého vyprávění.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Cathay Revisited

Obsah knihy:

Poezie. Literatura faktu.

Překladová kniha o překládání. Red Pine se vrátil k básním, které poprvé přeložil Ezra Pound ve své knize Cathay, obnovil je prostřednictvím vlastní zkušenosti s jazykem a kulturou a připojil důležitou esej o umění překládat. Podle jeho vlastních slov: Brzy poté, co jsem vytiskl první verzi tohoto sešitu, jsem dal jeden výtisk Williamu Merwinovi.

Řekl mi, že navštívil Pounda, když byl uvězněn v klášteře svaté Alžběty.

Stejně jako Pound se i Merwin rozhodl, že bude básníkem, už když byl docela mladý, a požádal Pounda o radu. Pound mu řekl: "Chceš-li být básníkem, dobrým básníkem, nauč se překládat.

Naštěstí Merwin jeho radu přijal. Překladatelé pracují na pomezí jazyků a toto území může být tak rozsáhlé - nebo úzké -, jak široký je překladatelův rozhled. Samozřejmě není snadné přesvědčit ostatní o správnosti této vize.

Ale to není důvod, proč se o to nepokusit. Na podzim roku 2004 jsem byl pozván, abych se zúčastnil konference o čínské poezii na Simmons College v Bostonu. Organizátorka Afaa Weaverová mě požádala, abych řekl něco o tom, jak jsem postupoval při své práci.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Prostě jsem to udělal.

Ale souhlasil jsem, že je načase něco říct, a napsal jsem krátký text, který jsem připojil na konec tohoto sešitu. Nevím, jak to dělají ostatní, ale když překládám, vidím na parketu někoho, ke komu se nemohu nepřidat, ale jsem hluchý. Neslyším hudbu.

Vidím jen tanečníka, jak tančí.