Já jsem kočka, č. II

Recenze čtenářů

V recenzích je kniha chválena za přesný překlad a krásné psaní, přičemž je zdůrazňován význam pochopení kulturního kontextu příběhu. Překlad z roku 1909 je označován za zvláště zdařilý v zachycení jazykových nuancí a dialektů v původním textu.

Přesný překlad, který respektuje kulturní rozdíly, účinně zprostředkovává nuance dialektů, krásné psaní a dobře zpracovaná předmluva, která zlepšuje porozumění textu.

Určité obavy ohledně neujasněnosti tohoto překladového vydání, která může omezit jeho dostupnost a čtenářskou obec.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

I Am a Cat, No. II

Obsah knihy:

Co by o vás řekli sousedé, kdyby nevěděli, že vaše kočka poslouchá? Co kdyby to byla „kočka beze jména“? Ten, který tvrdí: „Jako kočka jsem dosáhl nejvyššího stupně vývoje, jaký si lze představit..... Můj ocas je plný nejrůznějších moudrostí a především tajného umění předávaného v kočičí rodině, které učí, jak si z lidí dělat blázny.....

Jsem kočka, to je pravda, ale nezapomeňte, že jsem kočka, která se zdržuje v domě učence, jenž čte Epiktétovy Mravní rozpravy a bouchá vzácným svazkem o stůl. A tvrdím, že se odlišuju od svých těžkých, panenkovských příbuzných na svobodě.“ Tento svazek je anglickým překladem III. a IV.

kapitoly knihy 吾輩は猫である Wagahai-wa neko de aru, která vyšla v japonštině v roce 1902 a nakonec se dočkala deseti dílů. V těchto kapitolách najdeme domácnost profesora Kušamiho zapletenou do manévrů kolem možného zasnoubení pana Kangetsu se slečnou Kanedou a reagující s opovržením na obchodníky a velké nosy a další nevítané zásahy Západu do Japonska v období Meidži - a přitom jejich konverzace opepřená narážkami na evropskou vědu a literaturu.