Alenčini adventisté ve Wunnerlaun: Alenčina dobrodružství v říši divů v glasgowské skotštině

Recenze čtenářů

V recenzích je kniha chválena za nádherný překlad a poutavé ilustrace. Glasgowská verze Alenky v říši divů je vyzdvihována zejména pro svůj přístupný jazyk a barvité vykreslení postav. Recenzenti oceňují vtipný a neuctivý tón, díky němuž se jedná o osvěžující pojetí klasiky.

⬤ Úchvatný překlad
⬤ starodávné ilustrace
⬤ přístupný a poutavý
⬤ vtipný a neuctivý tón
⬤ autentické vykreslení postav
⬤ osvěžující hlas skotské Alenky.

Nebyly zaznamenány žádné potenciální nedostatky knihy.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Alice's Adventirs in Wunnerlaun: Alice's Adventures in Wonderland in Glaswegian Scots

Obsah knihy:

Lewis Carroll je pseudonym Charlese Lutwidge Dodgsona, profesora matematiky na Christ Church v Oxfordu. Jeho známý příběh vznikl 4. července 1862, když se v Oxfordu plavil po Temži. Dodgsona na této plavbě doprovázel páter Robinson Duckworth a tři mladé dívky: Alice Liddellová, desetiletá dcera děkana Christ Church, a Aliciny dvě sestry, Lorina a Edith, kterým bylo třináct a osm let. Jak se dá vyčíst z básně na schodech, tři děvčata prosila Dodgsona o příběh, a tak jim šel s velkým nadšením vyprávět ranou verzi příběhu, který se stal "Alenčinými adventy ve Wunnerlaunu". Proto je v textu knihy, která nakonec vyšla v roce 1865, ukryto několik odkazů na pět cestovatelů na lodi. Glaswegština, dialekt skotštiny, kterým se mluví hlavně v Glesce a okolních oblastech Lanarkshire, se od ostatních skotských dialektů liší především rozsahem a rozmanitostí vlivů. Díky tomu, že se Glesca v 18. století podílela na transatlantickém obchodu s Velkou Británií, a díky pozdější expanzi v samostatnou průmyslovou chudinu se tento region proměnil v tavicí kotel kulturních rozdílů. Z jazykového hlediska byli nejvýznamnějšími přistěhovalci Irové a Skotové, kteří se houfně usazovali v Glesce.

Za samohláskovou podobu glasgowštiny, která je zřejmě jejím významným rozlišovacím znakem, vděčíme z velké části výslovnosti irských a hielanských přistěhovalců z města. -- Lewis Carroll byl pseudonym Charlese Lutwidge Dodgsona, matematika z Christ Church v Oxfordu. Jeho slavná povídka vznikla 4. července 1862 při veslování na Temži v Oxfordu. Dodgsona na tomto výletě doprovázel páter Robinson Duckworth a tři mladé dívky: Alice Liddellová, desetiletá dcera děkana Christ Church, a dvě Aliciny sestry, Lorina a Edith, kterým bylo třináct a osm let. Jak je zřejmé z úvodní básně, tři dívky Dodgsona prosily o příběh, a tak jim začal vyprávět, zpočátku neochotně, ranou verzi příběhu, který se měl stát "Alenčinými dobrodružstvími v říši divů". V samotném textu knihy, která byla nakonec vydána v roce 1865, se tak objevuje řada napůl skrytých odkazů na pět cestovatelů v loďce. Glaswegština, dialekt skotštiny, kterým se mluví hlavně v Glasgow a okolním hrabství Lanarkshire, se od ostatních skotských dialektů liší především rozsahem a rozmanitostí vlivů. Díky roli Glasgow v transatlantickém obchodu Velké Británie v 18. století a jeho pozdějšímu rozmachu na průmyslovou velmoc v dobré víře se město stalo průkopníkem kulturních rozdílů.

Z jazykového hlediska byli zdaleka nejdůležitějšími přistěhovalci Irové a skotští horalé, kteří se v Glasgow usadili ve velkém počtu. Samohlásky glasgowštiny, které jsou zřejmě jejím nejvýznamnějším rozlišovacím znakem, vděčí za mnohé výslovnosti irských a horalských přistěhovalců.