O křesťanské svobodě: A devadesát pět tezí

Původní název:

Concerning Christian Liberty: And The Ninety-five Theses

Obsah knihy:

"Křesťanský člověk je nejsvobodnějším pánem ze všech a nikomu nepodléhá."

O svobodě křesťana, někdy také nazývaný "Pojednání o svobodě křesťana" nebo "O svobodě křesťana", byl třetím z hlavních reformních traktátů Martina Luthera z roku 1520. Luther, stěžejní postava protestantské reformace, v tomto traktátu rozvíjí koncept ospravedlnění z víry.

Napsal Devadesát pět tezí proti soudobé praxi římskokatolické církve, pokud jde o odpustky. Teze byly rychle přetisknuty, přeloženy a rozšířeny po celém Německu a Evropě.

Jeho teologie zpochybňovala autoritu a úřad papeže. Jeho odmítnutí zříci se všech svých spisů vedlo k jeho exkomunikaci. Spor o odpustky, který teze vyvolaly, byl počátkem reformace.

Po knize O křesťanské svobodě následuje Devadesát pět tezí a čtyři dopisy Martina Luthera adresované: mohučskému arcibiskupovi Albrechtovi, profesoru posvátné teologie Janu Staupitzovi a papeži Leonovi X.

"Proto je správná víra v Krista nesrovnatelným pokladem, který s sebou nese všeobecnou spásu a chrání před vším zlým, jak je řečeno: 'Kdo věří a je pokřtěn, bude spasen.

Kdo však neuvěří, bude zatracen."(Marek XVI. 16). Izaiáš při pohledu na tento poklad předpověděl: "Spotřební dekret bude překypovat spravedlností. Neboť Pán, Bůh zástupů, učiní uprostřed země souchotiny, a to určené (verbum abbreviatum et consummans)" (Iz X. 22, 23). Jako by říkal: "Víra, která je stručným a úplným naplněním zákona, naplní ty, kdo věří, takovou spravedlností, že nebudou potřebovat nic jiného k ospravedlnění.". Tak i Pavel říká: "Neboť srdcem člověk věří ke spravedlnosti" (Řím X. 10).".

"45. Křesťané mají být poučeni, že ten, kdo vidí člověka v nouzi a míjí ho a dává své peníze) za odpuštění, nekupuje si odpustky papeže, ale rozhořčení Boží."".