Ein Sendbrief Vom Dolmetschen - Otevřený dopis o překládání

Recenze čtenářů

Kniha je významným zdrojem informací pro pochopení reformace, zejména prostřednictvím Lutherova díla, které se zabývá povahou pravdy a Božího zjevení. Obsahuje faksimile původního textu, nový anglický překlad a zasvěcený komentář, díky čemuž je přístupná a poutavá.

Chválíme redakční rozhodnutí zařadit do knihy faksimile původního textu a nový anglický překlad, který čtenářům usnadňuje seznámení s Lutherovým silným poselstvím. Kniha je považována za zásadní pro pochopení reformace a upozorňuje na důležité teologické debaty.

V recenzích nebyly zmíněny žádné konkrétní zápory, což svědčí o silném pozitivním přijetí knihy.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Ein Sendbrief Vom Dolmetschen - An Open Letter on Translating

Obsah knihy:

Martin Luther napsal Otevřený dopis o překladu v září 1530 v pevnosti Coburg v Sasku, kde byl držen na svou ochranu. Byl to rozhodující okamžik reformace: jeho kolegové byli na císařském sněmu v Augsburgu, kde před císařem formálně hlásali protestantismus. Luther použil Otevřený dopis k obhajobě svého překladu Bible a toto dílo se stalo stěžejním dokumentem německé literatury, překladatelství a reformační teologie.

Lutherův německý překlad zpřístupnil Bibli milionům jeho současníků, kteří nerozuměli latině. Nebyla to první německá verze Bible, ani dokonce první tištěná verze, ale byla první, která se dostala k masovému publiku. Vzhledem k Lutherově víře v "sola scriptura", tj. v Písmo svaté jako jediné médium Božího slova, byl překlad Bible uzákoněním jeho vlastní teologie. Vernakulární Bible v rukou laiků byla také mocnou zbraní, která zpochybňovala církevní praxi, jež neměla žádný biblický základ.

Důležité nebylo jen to, že Luther překládal Bibli, ale také způsob, jakým to dělal. Stejně jako jiní před ním i Luther pěstoval přístup "smysl za smyslem", nikoli "slovo za slovem". Jeho velkou inovací byl styl překladu blízký hovorové řeči, ale s jednoduchou výmluvností, která oživovala původní text. Jazyk Lutherovy bible měl takový vliv, že i jeho odpůrci, katolíci i protestanti, jej používali jako základ pro své vlastní konkurenční verze. Lutherova německá bible měla po staletí sloužit jako vzor gramatiky a stylu a sehrát základní roli ve vývoji standardního jazyka.

V Otevřeném dopise o překladu Luther nabízí obecné rady ohledně překladu a obhajobu některých konkrétních překladatelských rozhodnutí, která učinil ve svém německém Novém zákoně. Z nich je zřejmé, jakými zásadami se jako překladatel řídil: důvěrnou znalostí výchozího a cílového jazyka, citem pro idiom obou jazyků a pochopením autorova záměru. Stejné otázky zaměstnávají překladatele i dnes, ať už pracují s církevními texty, nebo ne. Kniha Otevřený dopis nám umožňuje nahlédnout do překladatelské techniky jednoho z jejích nejúspěšnějších představitelů.

Z Otevřeného dopisu můžeme také poznat Lutherův styl a způsob argumentace. Jeho syntax a slovník jsou jednoduché a přímé, jeho tón je někdy akademický, ale častěji neformální, a text je prokládán barvitými slovními obraty. Jeho argumenty jsou v souladu s tehdejším akademickým diskurzem kombinací apelů na rozum či autoritu, výsměchu a invektiv. V Otevřeném dopise Luther na jednom místě analyzuje hebrejské, řecké a latinské precedenty, aby argumentoval proti překladu "Maria, plná milosti", a na jiném místě shrnuje svůj postoj k doktoru Snotty-Nosovi a dalším jeho kritikům takto: "Všichni jsme si vědomi, že Luther je věrný svému postoji: "Faktem je, že osel nemusí moc vrčet: stačí se mu podívat na uši".

Toto nové vydání Otevřeného dopisu představuje dílo pro moderního čtenáře a překlad si klade za cíl oživit neuctivou a brilantní rétoriku Martina Luthera, který v ní vysvětluje své metody a zásady.