Nezbytní andělé

Recenze čtenářů

Kniha představuje promyšlenou analýzu německo-židovského modernismu a zkoumá napětí mezi modernitou a tradicí prostřednictvím autorů jako Kafka a Benjamin. Přestože je psána trpělivě a buduje působivost, existují značné obavy ohledně jejího formátování a přístupnosti na digitálních platformách.

⬤ Nabízí hluboké a nuancované zkoumání paradoxu náboženské moderny.
⬤ Poskytuje užitečná objasnění fascinujícího kulturního momentu.
⬤ Pojednává o odcizení, které zažívali němečtí (a rakouští) Židé, a o jeho dopadu na modernistickou literaturu.
⬤ Zabývá se složitými tématy, jako je vztah mezi vírou a nihilismem v dílech modernistických spisovatelů.

⬤ Špatné formátování v digitální verzi, které znesnadňuje čtení a špatně vykresluje věty.
⬤ Problém přetrvává na více zařízeních (Kindle, tablet, notebook, telefon), což vede k frustraci čtenářů.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Necessary Angels

Obsah knihy:

Robert Alter ve čtyřech elegantních kapitolách vysvětluje, jakou zář vytváří spojení tří moderních mistrů: Franze Kafky, Waltera Benjamina a Geršoma Scholema. Svazek ukazuje průsečíky těchto odlišných svědků moderního stavu pochybností, území nikoho mezi tradičním náboženstvím a moderní sekulární kulturou.

Scholem, oddaný sionista a mistrný historik židovské mystiky, a Benjamin, marxistický kulturní kritik, věnovali velkou část svých myšlenek a korespondence Kafkovi, objeviteli radikálního odcizení v beletrii. Kafkův smysl pro duchovní komplexnost byl pro oba myslitele inspirací v jejich odporu proti vražednému zjednodušování totalitní ideologie. V knize Nezbytní andělé Alter odhaluje okamžik, kdy se budoucnost modernismu odhaluje v jeho zaujetí minulostí. Anděl z názvu je nejprve Kafkův: 25. června 1914 si spisovatel do deníku zaznamenal snovou vizi anděla, který se proměnil v pomalovanou dřevěnou hlavici lodi. V roce 1940, na sklonku svého života, věnoval Walter Benjamin devátou ze svých Tezí o filozofii dějin meditaci nad andělem malíře Paula Kleea, přičemž nejprve citoval báseň, kterou napsal k tomuto obrazu. V Benjaminově vizi se Kleeova postava stává andělem dějin, kterého bouře pokroku vcucla do budoucnosti a jehož tvář se dívá zpět do ráje. Benjamin odkázal olejomalbu od Kleeho Scholemovi.

Visel v obývacím pokoji Scholemova domu na Abarbanelově ulici v Jeruzalémě až do roku 1989, kdy jej jeho vdova umístila do Izraelského muzea.

Alterovo zaměření na epifanickou sílu paměti u těchto tří velkých modernistů ukazuje s někdy překvapivou, jindy prorockou jasností, že pro modernismus není nezbytné úplné rozdělení s tradicí. Sami Nezbytní andělé navazují na nezbytné objevování budoucnosti v minulosti.