Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 7 hlasů.
Tento starověký text zaznamenává učení Mencia (4. stol.
př. n. l.), druhého původního mudrce konfuciánské tradice, která formovala čínskou civilizaci více než dva tisíce let.
V kultuře, která nerozlišuje mezi sférami, jež nazýváme srdcem a myslí, byl Mencius velkým myslitelem srdce a byl to on, kdo konfuciánskou vizi doplnil o hluboký vnitřní rozměr.
Vzhledem k jeho důrazu na srdce není překvapivé, že jeho filozofická metoda má velmi literární charakter: příběh a anekdota plné lidského dramatu a poetických myšlenkových obratů. Text je skutečně považován za vzor literární výmluvnosti a stylu.
Menciův nápadně současný empirismus představoval naprostou sekularizaci spiritualistických koncepcí řízení, které v Číně převládaly po více než tisíciletí. Vložil do humanistické konfuciánské vize její vnitřní rozměr tím, že uznal, že jedinec je nedílnou součástí sebeutvářejícího se a harmonického kosmu. Všechny duchovní hlubiny této kosmologie viděl uvnitř nás, což vedlo k mystické víře ve vrozenou ušlechtilost lidských bytostí.
V chaotické a válkou zničené době proto vášnivě hájil lidi. Vskutku obhajoval virtuální demokracii, v níž legitimita vlády závisí na souhlasu lidu. Takové je trvalé kouzlo Menciova srdce - plné soucitného a praktického zájmu o lidskou situaci, a přesto tak prázdné, že v sobě obsahuje deset tisíc proměn celého kosmu.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)