Jak myslíme: Dewey se v eseji amerického filosofa výchovy Johna Deweyho z roku 1910 dělí o své názory na výchovu a vzdělávání.

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

How We Think: An essay by the American educational philosopher John Dewey written in 1910 in witch Dewey shares his views on the edu

Obsah knihy:

Jak myslíme

John Dewey

⬤ Žádná slova nejsou častěji na našich rtech než myšlení a myšlenka. Tato slova používáme tak hojně a různorodě, že není snadné definovat, co jimi myslíme. Cílem této kapitoly je najít jednotný konzistentní význam. Pomoci nám může, když se zamyslíme nad některými typickými způsoby používání těchto pojmů. V první řadě se myšlenka používá široce, neřkuli volně. Myšlenkou se nazývá vše, co nás napadne, co nám "projde hlavou". Myslet na nějakou věc znamená prostě být si jí jakýmkoli způsobem vědom. Za druhé je tento termín omezen tím, že vylučuje cokoli, co je přímo prezentováno, myslíme (nebo myslíme) pouze na takové věci, které přímo nevidíme, neslyšíme, necítíme nebo nechutnáme. Za třetí je pak význam dále omezen na přesvědčení, která se opírají o nějaký druh důkazu nebo svědectví. U tohoto třetího typu je třeba rozlišovat dva druhy - či spíše dva stupně.

⬤ V některých případech je víra přijímána s nepatrným nebo téměř žádným pokusem uvést důvody, které ji podporují. V jiných případech se důvody nebo základy přesvědčení záměrně hledají a zkoumá se jejich adekvátnost pro podporu přesvědčení. Tento proces se nazývá reflexivní myšlení, které jediné má skutečně výchovnou hodnotu, a tvoří proto hlavní téma tohoto svazku. Nyní stručně popíšeme každý ze čtyř smyslů. I. Ve svém nejvolnějším smyslu znamená myšlení vše, co, jak říkáme, "máme v hlavě" nebo co nám "prochází hlavou". Ten, kdo nabízí "peníz za vaše myšlenky", neočekává, že s vámi uzavře nějaký velký obchod.

⬤  Tím, že předměty svého požadavku nazývá myšlenkami, nemá v úmyslu přisuzovat jim důstojnost, soustavnost nebo pravdivost. Jeho požadavek uspokojí jakákoli planá představa, triviální vzpomínka nebo letmý dojem. Snění, stavění vzdušných zámků, volný tok náhodného a nesouvislého materiálu, který proplouvá naší myslí v uvolněných chvílích, jsou v tomto náhodném smyslu myšlením.

⬤  Více času našeho bdělého života, než bychom si chtěli připustit, dokonce i sami před sebou, pravděpodobně strávíme tímto bezvýznamným pohráváním si s planými představami a bezvýznamnými nadějemi. V tomto smyslu přemýšlejí hloupí lidé a tupci. Vypráví se příběh o muži s nevalnou pověstí inteligenta, který v touze být zvolen volitelem ve svém novoanglickém městečku oslovil uzel sousedů tímto způsobem: "Slyšel jsem, že si myslíte, že toho nevím dost, abych mohl zastávat funkci. Chtěl bych, abyste pochopili, že většinu času o něčem přemýšlím.

⬤ " Nyní se reflexivní myšlení podobá tomuto náhodnému procházení věcí myslí v tom, že se skládá z posloupnosti věcí, o nichž se přemýšlí, ale liší se od něj v tom, že nestačí pouhý náhodný výskyt nějakého náhodného "něčeho či jiného" v nepravidelném sledu. Reflexe nezahrnuje pouhou posloupnost myšlenek, nýbrž důsledek - postupné uspořádání takovým způsobem, že každá z nich určuje další jako svůj správný výsledek, zatímco každá se zase opírá o své předchůdkyně. Postupné části reflexivní myšlenky vyrůstají jedna z druhé a vzájemně se podporují, nepřicházejí a neodcházejí ve směsici.