Dopisy z Číny a Japonska

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

Letters From China And Japan

Obsah knihy:

Dopisy z Číny a Japonska by John DeweyChcete-li vidět jednu mamutí, blátivou maškarádu, podívejte se dnes do Tokia. Jsem celou dobu tak pobaven, že kdybych měl dělat přesně to, co cítím, měl bych si sednout nebo vstát a volat jakoby ze střech na všechny na světě, aby se přišli podívat na to představení. Nebýt jejich střihu, myslela bych si, že všechny odložené šaty byly špatně nasměrovány a místo do Belgie putovaly do Japonska. Ale většinou jsou stejně podivné co do střihu jako co do materiálu. Představte si, že prohrabáváte půdu a hledáte barvy a vzory minulých dnů a pak posbíráte kimona všech různých barev a vzorů a velikostí a k tomu všemu spoustu pánských klobouků, které se nepodobají ničemu, co jste kdy viděli, a velmi zablácené ulice, a máte to. Muži "rikša" mají nohy opatřené těsnými kalhotami a puky, které je zakončují, a jsou půvabní. Celý den běhají blátem, sněhem a mokrem v těch věcech z bavlněného plátna, které nejsou ani punčochy, ani boty, ale obojí, a stojí nebo sedí na schodech a čekají, a přesto přežijí celý den. Rozptyluji se mezi touhou projet se v dětském vozíku a strachem z jazyka, smíšeným s větším strachem z bolesti, kterou mi způsobuje tahání za nos od bližního. Jsou to lehoučcí mužíčci a při pohledu na jejich chod vypadají, jako by měli ocelové pružiny, které je pohánějí.

Přesto jsem jezdil jen v autech, kterých tu moc není. Unavuje mě vzrušení z neustálé zábavy. Dnes ráno vyšel z obchodu s kuriozitami nějaký muž. Klaněl se. "Promiňte, madam, není to paní Dawayová? Znám vás, protože jsem viděl vaši fotografii v novinách. Nepůjdete dál a neprohlédnete si naše četné kuriozity? Bude mi potěšením přivézt vám je do hotelu. Jaké je číslo vašeho pokoje, madam? " Poklona. "Ne, prosím, nepřinášejte mi je do pokoje, protože jsem stále pryč. Někdy se na ně přijdu podívat." "Děkuji, madam, prosím, udělejte to, madam, máme mnoho krásných kuriozit." Uklonila se. "Dobrý den, madam." Pohled na ulice je jako oblečení, právě zbylé z minulých věků. Tokio je ovšem moderní japonské město a na ty starobylé si dáme pozor, až na ně přijde řada. Ráda bych vám přiblížila vzhled chudých. Zdá se, že děti do věku asi třinácti let si nikdy neutírají nos. Zkombinujte tento efekt (větší efekt než v Itálii) s několika kimony, jedním na druhém, z bavlny a vlny jasných barev a s květy, s podivným hnědým kostkovaným navrch, tímto vatovaným a příliš velkým, proto uvázaným kolem pasu.

Houpá se v něm venku, na zádech se nese dítě, malá dětská hlavička s černou ofinou nebo ještě rozcuchanou kšticí trčí ven, nosu se ještě nikdy nedotkl kapesník, nositel dítěte má nos ve stejném stavu, jako kdyby byl v útlém věku - křičím v sobě, když jdu kolem, a je to vzrušující jako žádná hra. Jsme pro ně stejnou kuriozitou jako oni pro nás, ačkoli žijeme tam, kam chodí nejvíc cizinců. Teď ještě ke všemu nedokážeme řidiče auta přimět, aby pochopil, kam chceme jet, o nic víc, než kdybychom byli opice.