Gitanjali

Recenze čtenářů

Gitandžali, slavné dílo Rabíndranátha Tagoreho, je oceňováno pro svá hluboká duchovní témata, krásnou poezii a schopnost vyvolat hluboké emoce. Mnoho čtenářů oceňuje jeho lyričnost a odhalení, která nabízí o životě, spiritualitě a přírodě. Objevují se však kritické připomínky ke kvalitě některých vydání, zejména problémy s velikostí písma a formátováním, které mohou ztěžovat čtenářský zážitek.

Hluboce duchovní a filozofická poezie, která ve čtenářích rezonuje.

Tagoreho schopnost vyjádřit hluboké významy v několika málo slovech, díky čemuž je působivá.

(na základě 316 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Před několika dny jsem řekl jednomu významnému bengálskému doktorovi medicíny: "Neumím německy, ale kdyby mě dojal překlad německého básníka, šel bych do Britského muzea a našel bych knihy v angličtině, které by mi řekly něco o jeho životě a o historii jeho myšlení. Ale i když mi tyto překlady prózy od Rabíndranátha Tagoreho rozproudily krev jako už léta nic, nedozvím se nic o jeho životě a o myšlenkových pohybech, které je umožnily, pokud mi to nepoví nějaký indický cestovatel.

Zdálo se mu přirozené, že mě to dojme, protože řekl: "Čtu Rabindranatha každý den, přečíst si jeden jeho řádek znamená zapomenout na všechny starosti světa. Řekl jsem: "Angličan žijící v Londýně za vlády Richarda Druhého, kdyby mu někdo ukázal překlady z Petrarky nebo z Danta, nenašel by knihy, které by mu odpověděly na jeho otázky, ale ptal by se nějakého florentského bankéře nebo lombardského obchodníka, jako se ptám já vás. Co já vím, tak hojná a prostá je tato poezie, nová renesance se zrodila ve vaší zemi a já se o ní nikdy nedozvím jinak než z doslechu.

Odpověděl: "Máme jiné básníky, ale žádný se mu nevyrovná; říkáme tomu éra Rabindranátha.

Zdá se mi, že žádný básník není v Evropě tak slavný jako on u nás. Je stejně velký v hudbě jako v poezii a jeho písně se zpívají od západní Indie až po Barmu všude, kde se mluví bengálsky.

Byl slavný už v devatenácti letech, když napsal svůj první román; a hry, v nichž byl jen o málo starší, se v Kalkatě hrají dodnes. Tolik obdivuji úplnost jeho života; když byl velmi mladý, psal hodně o přírodních objektech, sedával celé dny na své zahradě; asi od svých pětadvaceti let až do svých pětatřiceti, snad když měl velký smutek, psal nejkrásnější milostnou poezii v našem jazyce"; a pak s hlubokým pohnutím řekl: "Slova nikdy nemohou vyjádřit, za co jsem v sedmnácti letech vděčil jeho milostné poezii. Potom se jeho umění prohloubilo, stalo se náboženským a filozofickým; v jeho hymnech je veškerá inspirace lidstva.

Je prvním z našich světců, který neodmítl žít, ale promluvil ze samotného Života, a proto mu věnujeme svou lásku. Možná jsem ve své paměti změnil jeho dobře zvolená slova, ale ne jeho myšlenku. 'Před chvílí měl číst bohoslužbu v jednom z našich kostelů - my z Brahma Samádž používáme v angličtině vaše slovo 'kostel' - byl největší v Kalkatě a nejenže byl přeplněný, ale ulice byly kvůli lidem téměř neprůjezdné.'' "A co se stalo?" zeptal jsem se.