Hodnocení:
Kniha, která je divadelní hrou Rabindranatha Tagoreho, vypráví příběh Chitrangady, princezny z Manipuru, a ukazuje témata lásky, vnitřní krásy a přijetí. Je chválena pro svůj krásný jazyk, uměleckou hloubku a zobrazení složitých citových dilemat, zatímco někteří čtenáři mají pocit, že to možná není Tagoreho nejlepší dílo.
Klady:Mimořádně krásný jazyk, silný vývoj postav, poutavý děj, dobře formulované dialogy, rychlé čtení, zachycení podstaty lásky a přírody a citová hloubka. Mnozí čtenáři ji považují za mistrovské dílo a povinnou četbu.
Zápory:Někteří čtenáři ji považují za obtížně srozumitelnou nebo mají pocit, že to není Tagoreho nejlepší dílo. Několik recenzentů se zmínilo, že je to rychlé čtení o pouhých 32 stranách, což naznačuje, že pro některé může postrádat hloubku.
(na základě 19 hodnocení čtenářů)
Toto lyrické drama bylo napsáno asi před pětadvaceti lety. Je založeno na následujícím příběhu z Mahábháraty.
Ardžuna během svého putování, při plnění slibu pokání, přišel do Manipuru. Tam spatřil Čitrangadu, krásnou dceru Čitravahany, krále země. Byl uchvácen jejími půvaby a požádal krále o ruku jeho dcery.
Čitravahana se ho zeptal, kdo je, a když se dozvěděl, že je Ardžuna Pandara, řekl mu, že Prabhanjana, jeden z jeho předků v manipurské královské linii, je již dlouho bezdětný. Aby získal dědice, konal přísná pokání.
Bůh Šiva, potěšený těmito přísnými opatřeními, mu udělil toto dobrodiní: on a jeho nástupci budou mít každý jedno dítě. Tak se stalo, že slíbené dítě bylo vždy synem.
On, Čitravahana, byl první, kdo měl pouze dceru Čitrangadu, aby zvěčnil rod. Proto se k ní vždy choval jako k synovi a učinil ji svou dědičkou.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)