Vzkříšení

Recenze čtenářů

V recenzích na Tolstého Vzkříšení se mísí ocenění tématu vykoupení a sociální kritiky s kritikou kvality překladu, tempa a autorova filozofického přístupu. Mnozí čtenáři považují román za aktuální a podnětný, ale někteří mají pocit, že román postrádá jemnost Tolstého dřívějších děl.

⬤ Poutavé a výjimečné psaní, které poskytuje nový pohled
⬤ hluboká témata vykoupení a sociální spravedlnosti
⬤ bohaté popisy ruské kultury a lidské povahy
⬤ může vyvolat hlubokou introspekci a diskusi o morálce a společnosti.

⬤ Problémy s překladem ubíraly na zážitku
⬤ některé části jsou vnímány jako příliš dlouhé a bezúčelné
⬤ závěr je vnímán jako uspěchaný nebo neuspokojivý
⬤ filozofické odbočky mohou působit kazatelsky
⬤ celková struktura je slabší ve srovnání s Tolstého mistrovskými díly, jako jsou „Vojna a mír“ a „Anna Karenina“.

(na základě 102 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Resurrection

Obsah knihy:

Vzkříšení, vydané v roce 1900, je Tolstého posledním rozsáhlým románem. Je to morálně motivovaný příběh o osobním vykoupení, v němž vystupuje méně postav než ve Vojně a míru nebo Anně Karenině. Soustředíme se zde na jednoho člověka a jedinou dějovou linii, která se točí kolem dávno zapomenuté události z jeho mládí, jež, jak se ukáže, měla tragické následky pro jiného člověka. Hrdinou je mladý petrohradský šlechtic, kníže Dmitrij. Poté, co svedl ženu - Kaťušu - a přivedl ji do jiného stavu, nechal ji na holičkách a už na ni nemyslel, dokud se o deset let později neocitne v porotě, která ji soudí za vraždu. Vyjde najevo, že její život se po jejich krátké známosti rozpadl; dítě zemřelo a ona propadla alkoholismu a prostituci. Dmitrij se při vyslechnutí příběhu cítí osobně zodpovědný za vše, co se stalo, a poté, co je Kaťuša nespravedlivě poslána na Sibiř, se vydává na duchovní cestu, aby zachránil ji i sebe. Dokáže někdy odčinit to, co jí před lety udělal? Je to cesta, která ho zavede do nejvyšších úřadů v zemi i do nejčernějších věznic, protože absurdity a nerovnosti předrevolučního Ruska jsou krutě odhaleny. Dmitrij odhaluje morální pustinu plnou zájmů a bezohledných postojů, přičemž Tolstoj je obzvláště nepřátelský vůči pravoslavné církvi, která ho o rok později exkomunikovala, a ruskému trestnímu systému.

Stejně jako Dickens v Anglii i Tolstoj odhaluje bídu ruské spodiny, ale je méně sentimentální než Dickens a více rozzlobený. A ozývají se zde i ozvěny jiného hlasu. Jak řekl Boyd Tonkin: "Nikde nezní Tolstoj duchem blíže svému starému nepříteli, Dostojevskému." A to je také důvod, proč se Tolstoj v této knize objevuje. Zajímavá je i samotná historie knihy. Ačkoli byla dokončena v roce 1899 a vydána v roce 1900, začala vznikat o deset let dříve, v roce 1889, a možná by nikdy nebyla dokončena, nebýt Tolstého touhy pomoci získat finanční prostředky pro pronásledovanou sektu Douchoborů. Autorský honorář z knihy byl věnován Douchaborům na financování jejich emigrace do Kanady. V Douchaborech (což doslova znamená "duchovní zápasníci") našel Tolstoj protilátku k náboženství a společnosti, které odsuzuje ve Vzkříšení, a živé ztělesnění svých vlastních náboženských a sociálních představ. Byli to lidé oddaní poctivé práci, životu z půdy, společnému sdílení, pacifistickým zásadám a Kristovu učení v praxi. Jak napsal Tolstoj v jednom ze svých četných dopisů: "Ujímáte se vedení a mnozí jsou vám za to vděční. Je toho tolik, co bych vám chtěl říci, a tolik, co bych se od vás mohl naučit". Kniha nadále rozděluje literární názory. Jako kanál krásného psaní i holého kázání není "Vzkříšení" románem, který by čtenáře vybízel k tomu, aby si udělal vlastní názor.

Místo toho je zde surová energie hněvu, která nakonec vybuchla v sopce, jíž byla ruská revoluce v roce 1917.