Smrt Ivana Iljiče

Recenze čtenářů

V recenzích je Smrt Ivana Iljiče vyzdvihována jako brilantní a zároveň temná meditace o životě, smrtelnosti a lidské zkušenosti. Mnozí vyzdvihují Tolstého mistrovské vyprávění a hluboká témata, někteří však zmiňují problémy s překladem a formátem, které jim ubíraly na zážitku z četby.

⬤ Brilantní Tolstého vyprávění a charakteristika postav.
⬤ Hluboké zkoumání témat, jako je život, smrt a existenciální otázky.
⬤ Poutavé vyprávění, které vybízí k sebereflexi.
⬤ Krátká délka činí knihu přístupnou ve srovnání s Tolstého delšími díly.
⬤ Vřele doporučujeme pro jeho filozofické postřehy.

⬤ Někteří čtenáři ji považovali za povýšeneckou vůči hodnotám střední třídy.
⬤ Problémy s kvalitou překladu, včetně překlepů a formátovacích chyb.
⬤ Grafické zobrazení smrti se nemusí líbit všem čtenářům.
⬤ Některé recenze zaznamenaly pocit nepohodlí nebo deprese z těžkých témat.

(na základě 400 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Death of Ivan Ilyich

Obsah knihy:

Novela Lva Nikolajeviče Tolstého Smrt Ivana Iljiče začíná krátce po smrti Ivana Iljiče. Malá skupinka právníků, členů soudu a soukromého žalobce se shromáždila v soukromé místnosti v soudní síni a jeden z nich při prohlížení novin čte následující: "Praskovja Fedorovna Golovina s hlubokým zármutkem oznamuje příbuzným a přátelům úmrtí svého milovaného manžela Ivana Iljiče Golovina, člena soudního dvora, k němuž došlo 4.

února tohoto roku 1882. Pohřeb se bude konat v pátek v jednu hodinu odpoledne." Členové skupiny okamžitě začnou přemýšlet o tom, jak Iljičův odchod ovlivní jejich postavení a postavení; děkují Bohu, že se to nestalo jim, a přemýšlejí o důsledcích, jak by mohli ze skonu svého kolegy těžit, přičemž každý z nich si neuvědomuje, že smrt přijde na všechny. Příběh nás vrací zpět a my vidíme Ivana Iljiče v nejlepších letech jeho života.

Vystudoval práva a nyní je soudcem.

Svou práci vykonává s chladnou disciplínou a je to společenský šplhoun, který se zbavil emocí. Postrádá empatii a jakýkoli zájem o své bližní, snaží se pouze dosáhnout vrcholu, odkud by mohl shlížet na své vrstevníky.

Jednoho dne Ivan při zařizování svého nového domu upadne. Utrpí zranění, a přestože o tom neví, toto zranění mu způsobí nemoc, v jejímž důsledku zemře. Během nemoci se stává špatně naladěným a zahořklým a odmítá uvěřit, že se blíží konec jeho života.

Rodina s ním soucítí jen málo a jedinou útěchou jsou mu rozhovory s Gerasimem, sedlákem, který zůstává u jeho lůžka a dává mu upřímnost a laskavost. Přemýšlením o své současné situaci a o svém minulém životě se Ivanův pohled na svět začíná měnit. Uvědomuje si, že čím výš stoupal ve svém šlechtickém povolání, tím byl nešťastnější, a při pohledu zpět si uvědomuje, jak nesmyslný byl jeho život.

Ivan se pomalu smiřuje se svou neodvratnou smrtí a konečně prozře. Začne litovat lidi kolem sebe, kteří se zabývají životem ze zvyku a nejsou schopni vidět, jak umělá je jejich existence a že vůbec nežijí dobrý život.

Nakonec po svém osvícení umírá v okamžiku nádherného štěstí. Smrt Ivana Iljiče je Tolstého útokem na samolibé uspokojení obyvatelstva střední a vyšší třídy, které podle něj žije umělým nesmyslným životem, životem v odloučení, aniž by si uvědomovalo svého stvořitele a to, co je čeká po smrti. Tolstého kritik Vladimir Nabokov to vystihl, když napsal: "Tolstého vzorec zní: Ivan žil špatný život, a protože špatný život není nic jiného než smrt duše, pak Ivan žil živou smrt; a protože za smrtí je živé světlo Boží, pak Ivan zemřel do nového života - Života s velkým L.".