Velké obléhání Malty: Dějiny bitvy o ostrov ve Středozemním moři mezi Osmanskou říší a rytířským řádem.

Recenze čtenářů

Kniha poskytuje ucelený přehled o obléhání Malty a konfliktech mezi Osmanskou říší a řádem špitálních rytířů, má však několik nedostatků, včetně opakujícího se obsahu, nedostatečného zaměření na některé aspekty a nepřitažlivé formy publikace.

Dobré informace, čtivá, poučná, zajímavý přehled významných historických událostí a vybízí k prozkoumání souvisejících témat.

Opakující se obsah, působí spíše kompilovaně než uceleně, menší zaměření na maltské obyvatelstvo a specifické vojenské aspekty a neuspokojivá forma publikace.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Great Siege of Malta: The History of the Battle for the Mediterranean Island Between the Ottoman Empire and Knights Hospitaller

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

"Noční tma se pak díky obrovskému množství umělých ohňů stala jasnou jako den. Bylo skutečně tak jasné, že jsme mohli zcela jasně vidět svatého Elma. Dělostřelci ze Svatého Angela... mohli položit a cvičit své zbraně na postupující Turky, které si ve světle ohňů vybírali." - Francisco Balbi, španělský voják při obléhání.

Křesťané a muslimové byli po staletí zapleteni do jednoho z nejproslulejších územních sporů všech dob, kdy mezi sebou krutě a neúprosně bojovali o Svatou zemi. V srdci Jeruzaléma se nacházel jeden ze zářivých klenotů křesťanské víry, chrám Božího hrobu. Podle legendy zde byl před svým bájným zmrtvýchvstáním pohřben jejich Spasitel. Navíc se v něm prý nacházel samotný kříž, na kterém Ježíš Kristus zemřel. Právě z těchto důvodů riskovali neohrožení poutníci z blízkého i vzdáleného okolí své životy a vydávali se na zrádnou cestu do Jeruzaléma.

Stejně jako u jiných tajných skupin i u katolických vojenských řádů, které vznikly po první křížové výpravě, přispělo tajemství k tomu, že jejich odkaz přetrval. Zatímco někteří zastánci konspiračních teorií se pokoušejí tyto skupiny spojit s jinými údajnými tajnými společnostmi, jako jsou ilumináti, jiné skupiny se snažily tvrdit, že jsou s nimi spojeny, aby posílily své vlastní reference. Kdo byli a co měli v držení, je i nadále zdrojem velkých intrik.

Poté, co je Osmané na počátku 16. století vyhnali z Rhodosu, strávili špitálníci sedm let na Sicílii bez oficiálního domova a posádky, ale kolem roku 1530 se císař Svaté říše římské Karel V. rozhodl darovat řádu ostrovy Malta a Gozo a přístavní město Tripolis v severní Africe jako léno. Motivace císaře se různila, ale většina historiků se domnívá, že rytířům udělil tato území částečně z náboženské oddanosti a hlavně proto, aby ochránil tyto oblasti před hrozící osmanskou hrozbou. Malta i Gozo se nacházely mezi Sicílií a severoafrickým pobřežím a byly hlavními místy, kde se Osmanská říše mohla pokusit o další postup s cílem proniknout do Evropy.

V roce 1565 Sulejmán napadl špitálníky a vyslal 40 000 vojáků, aby se jim pokusili vyrvat vládu nad Maltou. Tato akce se stala známou jako Velké obléhání Malty, které trvalo od 18. května do 11. září. První dva měsíce obléhání byly pro špitálníky zničující - ztratili většinu svých měst a polovinu z 8 000 rytířů. Chyběly zdroje a zásoby se tenčily, což vedlo k hladomoru a nemocem. Do 18. srpna byly linie připraveny k rozpadu, zejména proto, že řada opevnění byla roztroušená a obtížně hájitelná. Žádné pomoci se nedočkal sicilský místokrál, který nebyl povinen pomáhat kvůli nejasné formulaci rozkazů, jež obdržel od španělského krále Filipa II. Ve skutečnosti to mohlo být pro Sicílii katastrofální, protože obětování vlastních vojáků by ponechalo Sicílii a Neapol otevřenou pro osmanskou invazi. Když mu bylo řečeno, aby se stáhl a ušetřil zbytek řádu, velmistr Jean Parisot de Valette odmítl a trval na svém, a nakonec, po měsících ignorování této záležitosti, sicilský místokrál poslal pomoc špitálníkům poté, co byl popuzen svými rozhořčenými důstojníky.

23. srpna zahájili Osmané poslední útok na Maltu. Boje byly intenzivní a účastnili se jich i zranění rytíři. Osmanské armádě se nepodařilo prolomit řádové opevnění, protože posádka opravila nejhorší škody a veškeré zlomy, aby Osmanům neposkytla výhodu. Po velkém obléhání Malty už řád nezaznamenal žádné rozhodující vítězství nad svými nepřáteli, což by nemělo překvapit vzhledem k tomu, že v době odchodu Osmanů měl řád pouze 600 bojeschopných mužů.