Šimon Mág: Život Samaritána, který v 1. století konvertoval ke křesťanství a postavil se apoštolu Petrovi

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Simon Magus: The Life of the Samaritan Who Converted to Christianity and Confronted Peter the Apostle in the 1st Century

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje biblické pasáže a starověké zprávy.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

"Šimon, samaritánský kouzelník, byl prvním služebníkem démona s ďábelskými praktikami, který povstal. Který se vrhl na vrchol čarodějnictví a zpočátku mnohé přesvědčil, aby zázračnými činy, které konal, navštěvovali jeho školu a nazývali ho jakousi božskou mocí." - Theodoretus, H reticarum Fabularum Compendium.

V Novém zákoně se objevuje jednou, jen letmo je zmíněn ve Skutcích apoštolů.

V kánonu je jen několik veršů, ale pro prvotní církev je zde celý korpus o Šimonu Mágovi, jejím nejhrozivějším protivníkovi, nepříteli tak kolosálních rozměrů, že si zasloužil být nazýván "otcem všech herezí". Jediná zmínka o něm v Bibli se objevuje na začátku druhého dílu evangelisty Lukáše, kde měl drobnou konfrontaci se svatým Petrem, která však měla šťastný konec. Šimon se odvolává a žádá Petra, aby se za něj modlil. Nic dalšího o samarijském zázrakáři, který si říkal "Velká moc", do autorizovaných písem proniknout nemohlo. Ale na rozdíl od mnoha jiných postav, které po uzavření kánonu navždy zmizely, aby se o nich starověké prameny už nikdy nezmínily - archetypálním příkladem je Pilát -, Šimon Mág přežil v traktátech proti herezím a v lidových legendách, aby se stal největším odpadlíkem všech dob, ztělesněným zlem, čarodějem odpovědným za největší korupci v církvi, druhem démona s tak velkolepou mocí, že podle apokryfního Umučení svatého Petra a Pavla bylo k jeho poražení zapotřebí společné modlitby obou pilířů křesťanství, protože Šimon byl obklopen démony. Byl to bezpochyby nejokázalejší exorcismus všech dob.

To však nebyl konec Šimona Mága. Po prvních třech až čtyřech stoletích křesťanství, kdy mnozí antičtí teologové věnovali stránky odsuzování a vyvracení jeho učení - o němž se často ani nezmiňují -, jeho postava a legenda dále rostly. Ještě ve středověku kolovaly příběhy o jeho životě jako společníka proroka Mohameda.

S mocným irským druidem jménem Mug Ruith, který byl zodpovědný za kletbu dopadající na Iry, nemluvě o představách, jak trpí po celou věčnost v pekle, pohřben hlavou dolů s nohama ve vzduchu. Ačkoli o závěrečném střetu apoštolů Petra a Pavla v Římě proti Šimonu Mágovi, který za pomoci démonů létal nad věčným městem, se v Bibli nevypráví, bitva byla zobrazena v nesčetných uměleckých dílech. To je známkou toho, že tato epizoda byla dobře známá a prakticky se těšila kanonickému statusu. Ve Starém světě lze spatřit četná vyobrazení ve starých rukopisech, malbách a reliéfech a jeden kostel se skvrnou na podlaze tvrdí, že je přesně tím místem, kde tento mocný mág padl k zemi a našel svůj konec.

Pokud je ve starověkých pramenech něco, co stojí za povšimnutí, pak je to prudkost církevních otců, která hraničí se strachem, když se o Šimonovi Mágovi zmiňují. Šimonovo učení se nedochovalo, stejně jako smlouvy jeho následovníků, pokud vůbec nějaké existovaly.

To málo, co o něm víme, je díky Origenovi, Irenejovi, Eusebiovi a dalším církevním otcům, kteří citují jeho učení, byť jen proto, aby je zesměšnili, důvěrně informovali o nezmíněných zločinech a obvinili ho z nejrůznějších morálních zvráceností. Právě tato jednomyslnost v malování Šimona Mága těmi nejčernějšími barvami vede k zamyšlení, co přesně křesťanští hereziologové viděli a napadali.

Co bylo na druhé straně, na straně, kterou už nemůžeme slyšet.

Co by na epiteta odpověděli jeho stoupenci, a především nás to vede k představě, jaká hrozivá postava mohla u starých teologů vyvolat takový odpor. Možná by nám historický Šimon nabídl jinou verzi.