Bitva u Manzikertu: Historie a odkaz rozhodujícího vítězství seldžuckých Turků nad Byzantskou říší

Recenze čtenářů

V recenzích se mísí pozitivní i negativní ohlasy na knihu. Někteří čtenáři oceňují její přístupnost a poutavý styl pro výuku dějepisu, jiní ji kritizují za nedostatečné zaměření, nízkou kvalitu textu a vnímanou zaujatost.

⬤ Poutavá a čtivá
⬤ skvělá pro osvěžení historických znalostí
⬤ vhodná pro všechny věkové kategorie
⬤ podporuje duševní aktivitu.

⬤ Chybí hloubka konkrétních historických událostí
⬤ neobratné psaní a tok
⬤ vnímaná zaujatost v historickém výkladu
⬤ nedostatečné podrobnosti týkající se hlavního tématu
⬤ lepší informace by se daly najít zdarma jinde.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Battle of Manzikert: The History and Legacy of the Seljuk Turks' Decisive Victory over the Byzantine Empire

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

Byzantská říše existovala více než tisíc let, její historie sahá od rozdělení Římské říše v roce 395 až po dobytí Konstantinopole Osmanskou říší v roce 1453. Vznikla z předchozí Východořímské říše a během její dlouhé existence se byzantští obyvatelé velmi hrdě nazývali Římany.

Během dlouhého trvání Byzantské říše se však mnoho věcí změnilo, počínaje helenizací v 6. století. Užívání latiny se snížilo a její místo zaujala řečtina, zatímco typická římská kultura ustoupila kultuře více helénistické. Helenizace Byzance uškodila ve vztazích se Svatou říší římskou a křesťanský svět se od tohoto okamžiku rozdělí na dvě části. Následné posilování pravoslavné církve způsobilo, že v průběhu staletí vzniklo mnoho občanských válek a konfliktů, které území čas od času rozvrátily a přetvořily. Ke konci existence Byzantské říše stáří oslabilo stát i církev, což z ní učinilo snadný cíl pro útočící vojska.

Nejvýznamnějšími útočníky byli turecky mluvící Seldžukové, které v řadě bitev vedl Kutalmishouglu Sulejman, jenž podporoval různé uzurpátory proti byzantskému císaři. Expanze Seldžuků byla tak úspěšná, že když Sulejman zemřel, dostal pod svou kontrolu celou Bithynii a také několik důležitých přístavních měst podél pobřeží na asijské straně Bosporu. Tímto úspěchem se mu podařilo oddělit Byzantince žijící v Anatolii od jejich císaře v Konstantinopoli. To okamžitě oslabilo jednotu Byzantské říše.

Když další invazní muslimská armáda ovládla území dnešní Sýrie, Izraele a severní Afriky, přišla rozpadlá Byzantská říše o značné části území, což jí však umožnilo rozrůst se v menší a silnější celek. Bylo zapotřebí mnoha bojů o moc a bitev na mnoha frontách, aby říše získala zpět část území, ale postupně Byzantská říše ztratila veškerý vliv v Anatolii. Koncem 11. století byly helénská kultura a řecký jazyk nahrazeny islámem a turečtinou.

Ze všech konfliktů, které tento stav způsobily, snad žádný neměl tak zásadní význam jako bitva u Manzikertu, což konstatoval i současný turecký vůdce. V Turecké republice je Den vítězství významnou památkou, která připomíná bitvu u Dumlupinaru (26.-30. srpna 1922), kdy byla účinně zastavena řecká invaze do západní Anatolie. Mustafa Kemal Paša, zakladatel moderního Turecka, zachránil Anatolii (Malou Asii) před pokusem Řecka dobýt řecky mluvící oblasti. Tento nacionalistický konflikt oddělil Turecko od jeho imperiální osmanské minulosti a nastartoval ho na cestu svobodného, nezávislého a sekulárního národa.

Vzpomínka na tuto bitvu stále vyvolává silné emoce v národní psychice nejen v Turecku, ale i mezi Armény, Řeky a dalšími etniky, která si připomínají stovky let útlaku, zejména Tureckem iniciované genocidy na počátku 20. století. Pro všechny tyto národy není bitva u Manzikertu pouhou historickou záležitostí: její důsledky sahají až do současnosti a ovlivňují jejich životy.

Pro historiky je studium bitvy obvykle spíše akademickou záležitostí. Tradičně je považována za konec křesťanské hegemonie v Malé Asii a počátek nástupu islámu jako soupeře křesťanství v boji o osud západní civilizace. Současní historikové se sice shodují, že Manzikert měl zásadní důsledky, ale do jaké míry skutečně změnil běh dějin, je předmětem živé diskuse.