Největší města starověké civilizace v údolí Indu: Největší města Indu: Historie a odkaz Mohendžodáro, Harappy a Kalibanganu.

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 25 hlasů.

Původní název:

The Ancient Indus Valley Civilization's Biggest Cities: The History and Legacy of Mohenjo-daro, Harappa, and Kalibangan

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje výňatky z antických zpráv.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

Když se zamyslíme nad prvními městy světa, jako jedny z prvních nás napadnou Sumer, Memfis a Babylon, ale pokud se pak zaměříme na Indii, pravděpodobně se nám vybaví Harappa a Mohendžodáro. Tato města vděčí za svou existenci nejstarší indické civilizaci, známé jako civilizace údolí Indu nebo harappská civilizace, která byla současníkem starověké Mezopotámie a starověkého Egypta a měla s nimi rozsáhlé kontakty, což z ní činí jednu z nejvýznamnějších raných civilizací na světě. Podél řek v údolí řeky Indus se kolem roku 3300 př. n. l. začaly formovat stovky osad, které se nakonec spojily ve společnost, jež měla všechny znaky skutečné civilizace, včetně písma, rozvinutých měst, složité sociální struktury a dálkového obchodu.

Mohendžodáro bylo největším městem civilizace v údolí Indu, jedné z nejvyspělejších civilizací, která kdy existovala, a nejznámějším a nejstarším prehistorickým městským sídlištěm na indickém subkontinentu. Jednalo se o metropoli velkého kulturního, hospodářského a politického významu, která se datuje do počátku 3. tisíciletí př. n. l. Přestože město vzkvétalo především v období přibližně 2500 až 1500 let př. n. l., mělo dlouhodobější vliv na urbanizaci indického subkontinentu ještě několik století po svém opuštění. Předpokládá se, že bylo jedním ze dvou hlavních měst indické civilizace, jeho dvojčetem byla Harappa ležící severněji v pákistánském Paňdžábu.

Skutečnost, že starověká civilizace údolí Indu je často označována také jako harappská civilizace, ukazuje, jak důležitý je objev Harappy. Když archeologové a historici začali v 19. a na počátku 20. století odkrývat další části starověké Harappy, vznikl ucelenější obraz města, a sice jeho významu. Výzkum ukázal, že Harappa byla jedním ze tří nejdůležitějších měst údolí Indu, ne-li nejdůležitějším, přičemž několik odkrytých mohyl osídlení naznačuje, že zde stavební činnost probíhala po dobu více než 1 000 let. V době svého největšího rozkvětu byla Harappa vzkvétajícím městem, kde žilo až 50 000 lidí, kteří byli rozděleni do čtvrtí zdmi a kteří se každodenně pohybovali v dobře vybudovaných a uspořádaných ulicích. Harappa měla také kanalizační systémy, trhy, veřejné lázně a další velké stavby, které mohly sloužit k veřejným obřadům. Starověká Harappa byla skutečně vzkvétajícím a živým městem, které se vyrovnalo soudobým městům v Mezopotámii, jako je Ur a Memfis v Egyptě.

Mezi mnoha městy, která v oblasti vznikla, bylo i místo dnes známé jako Kalibangan, které bylo modernímu světu neznámé, dokud archeologové nezačali odkrývat jeho tajemství při vykopávkách v 60. letech 20. století. Odhalili město, které nebylo tak velké a významné jako známější lokality Mohendžodáro a Harappa, ale přesto bylo relativně velké a nejvýznamnější ze všech měst v Indu podél dnes již zaniklé řeky Sarasvatí. Vykopávky v Kalibanganu odhalily, že město mělo dvě fáze osídlení, které odpovídaly dvěma hlavním fázím civilizace údolí Indu, a že ovlivňovalo menší osady podél řeky Sarasvatí. Archeologické práce v Kalibanganu také ukázaly, že ačkoli se řídilo některými vzory větších indických měst, jako jsou Mohendžodáro a Harappa, bylo v mnoha ohledech také jedinečným městem. Kalibangan se nacházel na jiné řece než ostatní velká města civilizace údolí Indu a jeho řeku postihl osud, který vedl k zániku města. Město Kalibangan také poskytlo moderním archeologům poklad nálezů, protože se jednalo o jedno z nejlépe zachovaných harappských nalezišť, což vědcům umožnilo vidět nejen to, jak lidé v Kalibanganu žili, ale možná i to, jak město zaniklo.