Byzantská armáda: Byzantská armáda: Historie a odkaz vojenství Byzantské říše ve středověku (The History and Legacy of the Byzantine Empire's Army During Middle Ages)

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 20 hlasů.

Původní název:

The Byzantine Army: The History and Legacy of the Byzantine Empire's Military During the Middle Ages

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje starověké účty.

*Obsahuje online zdroje a bibliografii pro další čtení.

Vliv římského císaře Konstantina I. na dějiny křesťanství, starověkého Říma a celé Evropy by bylo těžké, ne-li přímo nemožné přeceňovat. Konstantin, známý především jako Konstantin Veliký, což je přízvisko, které si vyslouží pouze panovníci, kteří se vyznamenali v bitvách a dobývání, zůstává vlivnou a kontroverzní postavou dodnes. Trvalou proslulost si získal tím, že jako první římský císař osobně konvertoval ke křesťanství, a svým proslulým Milánským ediktem, císařským výnosem, který legalizoval uctívání Krista a podporoval náboženskou svobodu v celé říši. Více než 1500 let po Konstantinově smrti napsal Abdu'l-Bah, hlava Bah´ Faith, že "jeho požehnané jméno září přes úsvit dějin jako jitřní hvězda a jeho postavení a sláva mezi nejušlechtilejšími a nejcivilizovanějšími lidmi světa je stále na jazyku křesťanů všech vyznání".

Lze však tvrdit, že navzdory svým vojenským úspěchům - z nichž nejvýznamnější byly boje o nadvládu proti ostatním Římanům - Konstantin možná připravil půdu pro konečný rozpad Římské říše v její dosavadní podobě. Byl to právě Konstantin, kdo jako první rozhodl, že Řím, vystavený a zranitelný v blízkosti hromadících se mas barbarů, kteří se stěhovali do Germánie a Galie, je pro říši strategicky nebezpečnou základnou, a proto rozšířil město Nový Řím v Dardanelské úžině a vytvořil tak město, které se nakonec stalo Konstantinopolí. Přesunem politického, správního a vojenského hlavního města říše z Říma na Východ, stejně jako císařského dvora se všemi jeho stoupenci, položil Konstantin základy pro konečné schizma, v jehož důsledku se obě části římské říše staly dvěma zcela samostatnými celky, vydaly se vlastní cestou a nakonec se pod opakovanými vlnami invazí po částech rozpadly.

Byzantská říše se tak stala dědičkou dvou velkých kultur, které byly kolébkou evropské civilizace: Řecko a Řím. Konstantinopol, dnes nazývaná Istanbul, se stala mocenským, kulturním, obchodním a technologickým centrem na pomezí Evropy a Asie a její vliv se projevil nejen v celé Evropě, ale i na Blízkém východě, v Africe, Střední Asii a na Dálném východě. Mince z doby vlády císaře Justiniána I. (r. 527-565) byly nalezeny v jižní Indii a čínské záznamy ukazují, že "Fulinové", jak Číňané Byzantince nazývali, byli přijati u dvora již v roce 643 n. l. V roce 643 n. l. se v Istanbulu objevily mince z doby vlády císaře Justiniána I. (r. 527-565). Po tisíc let chránila Byzantská říše Evropu před islámskou arabskou říší a umožnila jí sledovat svůj vlastní osud. A konečně, Byzanc byla polyglotní společností, v níž pod vládou císaře žilo množství etnických skupin, které upřednostňovaly mír před válkou, což je jistě inspirací pro moderní dobu, kdy hrozí, že společnost opět ovládne rozdělující nacionalismus.

Navzdory tomu je Byzantská říše často považována za středověkou zvláštnost, absolutní stát, který se potýká s krátkozrakým náboženstvím, zkorumpovanou, labyrintem byrokracie a neschopností přizpůsobit se změnám. Ve skutečnosti žádný z těchto soudů nesnese vážnějšího přezkoumání - Byzanc byla po většinu své dlouhé historie silnou, organizovanou, vysoce efektivní a přizpůsobivou civilizací. Za svůj úspěch vděčila v nemalé míře své armádě, která na rozdíl od feudálních armád západní Evropy a kmenových vojsk Blízkého východu fungovala na vysoké úrovni disciplíny, strategické zdatnosti, efektivity a organizace.

Byzantská armáda: Byzantská armáda: Historie a dědictví vojenství Byzantské říše ve středověku zkoumá historii byzantské vojenské mašinérie, proč byla tak úspěšná a proč nakonec nedokázala zachovat civilizaci, která přetrvala tisíc let.