Stručné dějiny Turecka: Dějiny a dědictví Turecka od starověku po současnost

Původní název:

A Concise History of Turkey: The History and Legacy of Turkey from Antiquity to Today

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

Teprve vykopávky ve 30. letech 20. století umožnily poprvé prozkoumat mnoho památek, reliéfů a hliněných tabulek, které poskytují tolik informací o životě Peršanů. Díky archeologickým nálezům, starověkým textům a práci nové generace historiků si dnes můžeme vytvořit obraz této pozoruhodné civilizace a jejího hlavního města. Přestože bylo město zničeno, odkaz Peršanů přežil, i když pro Západ většinou zůstávají záhadou a nejsou zdaleka tak dobře pochopeni jako Řekové, Římané nebo Egypťané. Achaimenovská perská říše v jistém smyslu skrývá některé z nejtrvalejších záhad starověké civilizace.

Jedním z důvodů, proč se na Peršany nevzpomíná jako na Řeky, je samozřejmě způsob, jakým řecko-perské války skončily. Staří Řekové byli dlouho považováni za praotce moderní západní civilizace, ale zlatý věk Athén a rozšíření řeckého vlivu po většině známého světa nastaly až díky vítězství Řeků ve dvou nejdůležitějších válkách v dějinách. V roce 491 př. n. l., po úspěšné invazi do Thrákie přes Hellespont, vyslal perský císař Dareios vyslance do hlavních řeckých městských států, včetně Sparty a Athén, a požadoval po nich symboly země a vody jako symboly poddanství, ale Dareios nedostal zrovna odpověď, o kterou usiloval. Podle Hérodota v jeho slavných Dějinách "Xerxés však nevyslal do Athén ani do Sparty heroldy, aby požadovali dar země, a to z toho důvodu, že totiž v dřívější době, kdy Dareios poslal právě za tímto účelem, jeden lid hodil muže, kteří vznesli požadavek, do jámy a ostatní do studny a přikázal jim, aby odtud vzali zemi a vodu a donesli je králi.".

Z geopolitického hlediska bylo asi nejzásadnější událostí středověku úspěšné osmanské obléhání Konstantinopole v roce 1453. Město bylo císařským hlavním městem již ve 4. století, kdy sem Konstantin Veliký přesunul mocenské centrum Římské říše a fakticky tak vytvořil dvě téměř stejně silné poloviny největší antické říše. Konstantinopol zůstala hlavním městem Byzantské říše i poté, co se západní polovina římské říše koncem 5. století zhroutila. Po jejich dobytí, které fakticky ukončilo existenci Byzantské říše, bude Konstantinopol přirozeně využívat jako hlavní město své říše také Osmanská říše, která díky své strategické poloze byla dlouhá léta obchodním centrem a pod tureckým názvem Istanbul jím zůstává dodnes.

Po dobytí Konstantinopole Osmanská říše několik následujících století rozšiřovala svou velikost, moc a vliv, narážela na východní Evropu a stala se jedním z nejdůležitějších světových geopolitických hráčů. Její vzestup začal slábnout až v 19. století.

V období, které předcházelo jejímu pádu, byla Osmanská říše středem rostoucího soupeření mezi dvěma soupeřícími světovými mocnostmi té doby, Anglií a Francií. Obě mocnosti prosazovaly svůj vliv nad upadající říší, jejíž dějiny jsou ukotveny v Evropě stejně jako v Asii. Přestože se však obě mocnosti podílely na konečné porážce a rozpadu Osmanské říše, jejich postoj k tomu, čemu se začalo říkat "východní otázka", tedy k osudu Osmanské říše, není jednoznačně nepřátelský. Anglie i Francie občas našly důvody, proč prodloužit život nemocného muže Evropy, až se nakonec postavily na stranu svých společných nepřátel. Postoj Ruska k Osmanské říši je mnohem jednoznačnější.

Vzestupující asijské a evropské mocnosti považovaly Osmanskou říši za soupeře, kterého se snažily zadržet, rozdělit a nakonec zničit po více než 300 let v řadě válek proti svému odvěkému protivníkovi.