Římské a pařížské katakomby: Historie a odkaz nejslavnějších evropských kostnic: Kombiny v Římě a Římě: Historie a odkaz nejslavnějších evropských kostnic

Recenze čtenářů

Kniha je chválena pro svůj vzdělávací obsah o katakombách a dějinách Říma v Paříži, ale byla podrobena ostré kritice kvůli špatné kvalitě tisku a zavádějícímu vizuálnímu zpracování.

Velmi poučné; vřele doporučuji zájemcům o katakomby a historii.

⬤ Špatná kvalita tisku
⬤ barevné obrázky v popisu produktu neodpovídají skutečnému stavu knihy
⬤ fotografie v interiéru jsou černobílé a vypadají jako okopírované
⬤ zklamání obdarovaného.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Catacombs of Rome and Paris: The History and Legacy of Europe's Most Famous Ossuaries

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

Nevysvětlitelný závan větru tančí po špinavých podlahách úzké chodby, která jako by se táhla bez konce. Mihotavé plameny pochodní připevněných na drsných kamenných stěnách připomínajících smirkový papír vytvářejí na špinavých podlahách strašidelné stíny. Je slyšet bezduchý šepot, který se mísí s chladem zatuchlého vzduchu a mnohým lidem se zježí chlupy na rukou. Logicky vzato, nejde o nic jiného než o trik mysli, ale šepot bezesporu působí hmatatelně a reálně, zvláště když uvážíme, že se návštěvník nachází ve společnosti tisíců a tisíců mrtvol naskládaných na stěnách od podlahy ke stropu. Tento druh představ se často vybaví při zmínce o římských katakombách, ale tyto podzemní hřbitovy toho skrývaly mnohem víc.

Koncem 18. století, kdy v centru Paříže propukly politické nepokoje, čelili obyvatelé čtvrtí obklopujících městské hřbitovy naléhavé krizi: hnilobný zápach rozkládajících se mrtvol, z nichž mnohé pravděpodobně patřily k přátelům a rodinným příslušníkům, se kvůli přeplněným pohřebištím vkrádal do všech domů a podniků. Počet obyvatel města již dávno přerostl staleté hřbitovy a hromadné hroby těsně zaplněné mrtvolami ležely otevřené celé měsíce, někdy i rok, a čekaly, až se k nim připojí další těla. Zanedlouho se z přeplněných hřbitovů vysypaly kosti do sousedních kostelů.

V době osvícenství a po něm byla věda oblíbeným nástrojem a mnozí začali pochybovat o možných zdravotních škodách, které by takový pokračující rozklad mohl přinést. S rostoucími obavami a množícími se stížnostmi podnikl starobylý francouzský režim kroky k zahájení dlouhého procesu přemísťování starých kostí z kostnic a starých hrobů do kilometrů tunelů pod ulicemi města, dnes známých jako pařížské katakomby.

V době, kdy francouzská vláda přistoupila k tomuto počátečnímu kroku, však v zemi vypukla revoluce, která zpočátku přinesla mírné změny a poté přešla v brutální hrůzovládu revolucionářů. Chaos měl být svědkem ustrašeného návratu k umírněnější republice a nakonec nástupu Napoleona Bonaparta, nicméně během všech těchto otřesů zůstávalo téma reformy pohřebnictví v Paříži stále aktuální a konverzace se začala přesouvat z pouhé praktické otázky prostoru a zdraví do diskuse, do níž se zapojili zákonodárci, kněží, moralisté i běžní občané. Jednoduše řečeno, nově vzniklá vláda musela rozhodnout, jak naložit s mrtvými, a to bez ohledu na politiku.

Římské a pařížské katakomby: V knize Katakomby: historie a odkaz nejslavnějších evropských kostnic se zkoumá vznik těchto nekropolí, jejich vývoj v průběhu let a období znovuobjevení, které tyto podzemní hřbitovy dostalo na mapu. Spolu s obrázky zachycujícími významné osoby, místa a události se dozvíte o římských a pařížských katakombách jako nikdy předtím.