Řím a Germánie: Historie konfliktů a interakcí Římské říše s germánskými kmeny

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

Rome and Germania: The History of the Roman Empire's Conflicts and Interactions with Germanic Tribes

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje výňatky z antických zpráv.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

Navzdory všem úspěchům a rozsáhlým vítězstvím a výbojům v průběhu dlouhých dějin republikánského a císařského Říma se podle obecného mínění Římanům stále nedaří jedno zásadní dobytí: podmanění Germánie. Historikové toto selhání skutečně označují za hlavní příčinu konečného pádu celé říše, neboť neustálé války proti germánským kmenům a nutnost bránit hranice na Rýně za cenu velkých nákladů proti těmto kmenům pomohly srazit říši na kolena. V takovém závěru jsou prvky pravdy, ale skutečnost byla mnohem proměnlivější, než si často uvědomujeme.

Od 1. století př. n. l. až do rozpadu Západořímské říše v 5. století n. l. byly vztahy mezi širší říší a obyvateli dnešního Německa nesmírně komplikované a zahrnovaly mnohem víc než jen válčení. Ve skutečnosti archeolog Are Kolberg navrhl, že je třeba vzít v úvahu čtyři odlišné aspekty: vojenství, obchod, dary a plenění. K tomu by se dalo přidat i politické hledisko, vzhledem k vlivu, který germánská vojska měla na nástup různých císařů na trůn v různých dobách.

Germánie jako římské území zahrnovala v určitém období značná území na východ od Rýna až po Labe. Římané si na této východní straně udržovali významné síly až do 3. století n. l., ale nakonec tuto přítomnost ukončila franská invaze a termín Germánie se začal vztahovat konkrétně na území západně od Rýna, které zahrnovalo dvě provincie Germania Superior a Germania Inferior neboli Horní a Dolní Německo. Tyto provincie byly klíčové pro obranu říše, a to do té míry, že Triers poskytl ke konci římské vlády místo jednoho ze čtyř vládních sídel.

Lidé, kterým se začalo říkat Germáni, pocházeli původně ze Skandinávie a byli to především pastevci a lovci, ale tvořilo je několik odlišných skupin, z nichž nejdůležitější byli Gótové, Vandalové, Frankové a Sasové. V rámci každé skupiny existovaly samostatné kmeny, a jak se jejich populace rozrůstala, půda, kterou obývali ve Skandinávii, je nedokázala uživit, a tak začali migrovat na jih a usazovat se za hranicemi Římské říše. Germáni byli zuřiví válečníci, kteří v boji používali poměrně drsnou, ale účinnou taktiku. Jejich hlavním přístupem bylo přímé napadení nepřítele a boj zblízka s použitím dlouhých mečů a štítů. Neznali brnění a nosili pouze zvířecí kůže. Většina bojovníků nosila dlouhé vlasy obarvené na červeno a stažené do culíků.

Třenice mezi Římem a germánskými kmeny lze vysledovat již v roce 113 př. n. l. a v následujících 500 letech Římané vedli rozsáhlá tažení proti jednotlivým kmenům, která vyústila v četné bitvy a neustálá povstání všude tam, kde byla jakákoli část země na východ od Rýna na delší dobu obsazena. Dopad tohoto neustálého válčení na obě strany nelze podceňovat a po celou dobu měly boje a další interakce obrovský kulturní a politický vliv oběma směry.

Kniha Řím a Germánie: Dějiny konfliktů a interakcí Římské říše s germánskými kmeny se zabývá mnoha bitvami a událostmi, které ovlivnily soužití Říma s Germánií v průběhu několika staletí. Spolu s obrázky zobrazujícími důležité osoby, místa a události se dozvíte o Římu a Germánii jako nikdy předtím.