Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 12 hlasů.
Patrice Lumumba: The Life and Legacy of the Pan-African Politician Who Became Congo's First Prime Minister
*Obsahuje obrázky.
*Obsahuje online zdroje a bibliografii pro další čtení.
"Bez důstojnosti není svobody, bez spravedlnosti není důstojnosti a bez nezávislosti není svobodných lidí." - Patrice Lumumba.
Moderní dějiny Afriky psal donedávna jménem domorodých ras bílý člověk, který na kontinent násilně vstoupil během obzvláště pyšné a dynamické fáze evropských dějin. V roce 1884 svolal německý kancléř kníže Otto von Bismarck zmocněnce všech hlavních evropských mocností, aby se zabývali kolonizací Afriky tak, aby nedošlo k vyprovokování války. Tato událost - známá jako Berlínská konference v letech 1884-1885 - podnítila fenomén, který vešel ve známost jako boj o Afriku. Konference stanovila dvě základní pravidla pro evropské ovládnutí Afriky. Prvním z nich bylo, že bez důkazů o praktické okupaci nebude uznána žádná anexe, a druhým, že praktická okupace bude považována za nezákonnou bez formální žádosti o ochranu, kterou jménem území vznesl jeho vůdce, žádosti, která musí být přenesena na papír v podobě právní smlouvy.
Jedna z nejkontroverznějších kolonizačních snah se odehrála v Kongu, které dodnes vyvolává kontrastní představy džungle, divoké přírody, válečníků, občanských válek, krvavých diamantů a pokračující anarchie etnických a kmenových válek. Rozsáhlé území Konga zůstává jedním z nejzáhadnějších a málo známých regionů Afriky. Je také nepopiratelně původním africkým zkrachovalým státem. Po celé generace trpí vládou válečníků, násilím mezi etniky a nejistotou, zejména v odlehlých a izolovaných východních oblastech země.
Původní název regionu je odvozen od království Kongo, předkoloniální mocnosti, která vládla omezené oblasti kolem ústí řeky Kongo a rozkládala se jižně od něj. Prvními Evropany, kteří objevili ústí řeky Kongo, byli Portugalci, kteří postupně prozkoumávali pobřeží Afriky během konce 15. století a navázali diplomatické a obchodní vztahy s královstvím Kongo, než převzali kontrolu nad územím, které se později stalo portugalskou západní Afrikou a později ještě Angolou. V té době se evropské obchodní mocnosti zajímaly pouze o obchod, zejména o obchod s otroky v Atlantiku, a neměly příliš velkou motivaci pronikat do vnitrozemí do hloubky. Portugalci se proto nijak zvlášť nesnažili prozkoumat řeku Kongo dále do vnitrozemí, než je Křišťálové pohoří nebo rozsáhlá oblast peřejí, která měla tendenci chránit vnitrozemí před pobřežím. Po celé generace Portugalci pouze obchodovali u pobřeží, zatímco to, co se nacházelo za ním v temném vnitrozemí, zůstávalo předmětem mýtů a spekulací.
Stažení Belgie z Afriky mělo za následek, že moc byla v podstatě předána prvnímu v pořadí, kdo ji obdržel. V Kongu se projevilo jen velmi málo z pečlivé přípravy, která charakterizovala britský odchod z Afriky, z velké části kvůli tomu, že belgický systém správy neumožňoval postupný nástup konžských zaměstnanců do výkonné úrovně, takže neexistoval nikdo vyškolený nebo zkušený v řízení vlády, kdo by byl schopen převzít vládu po odcházejících Belgičanech. Totéž se týkalo i ozbrojených sil.
Jak se ukázalo, prvním v pořadí, kdo se ujal moci, byl vysoký ideolog s přísnou postavou jménem Patrice Lumumba. Ačkoli mu bylo teprve 35 let, jeho životní příběh byl již plný ideologie, politiky a chaosu, a jakmile se stal konžským vůdcem, situace byla ještě bouřlivější.
Patrice Lumumba: Patumba: Život a odkaz panafrického politika, který se stal prvním konžským premiérem, se zabývá jedním z nejvýznamnějších afrických vůdců 20. století.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)