Pád Saigonu: Pád Saigonu: Historie bitvy o hlavní město Jižního Vietnamu a konec vietnamské války

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 10 hlasů.

Původní název:

The Fall of Saigon: The History of the Battle for South Vietnam's Capital and the End of the Vietnam War

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

Válka ve Vietnamu by se dala nazvat komedií omylů, kdyby její důsledky nebyly tak smrtící a tragické. V roce 1951, kdy v Koreji zuřila válka, začaly Spojené státy podepisovat obranné pakty se zeměmi v Tichomoří s úmyslem vytvořit aliance, které by zabránily šíření komunismu. Když korejská válka končila, Amerika se připojila k Organizaci smlouvy o jihovýchodní Asii a zavázala se bránit několik národů v regionu před komunistickou agresí. Jedním z těchto států byl Jižní Vietnam.

Před válkou ve Vietnamu by většina Američanů jen těžko našla Vietnam na mapě. Režim jihovietnamského prezidenta Diema byl velmi nepopulární a koncem 50. let 20. století vypukla válka mezi komunistickým Severním a Jižním Vietnamem. Kennedyho administrativa se snažila podpořit jihovietnamskou armádu výcvikem a pomocí, ale jihovietnamská armáda byla slabá. Měsíc před svou smrtí Kennedy podepsal prezidentskou směrnici o stažení 1 000 amerických příslušníků a krátce po Kennedyho zavraždění nový prezident Lyndon B. Johnson změnil kurz a místo toho se rozhodl rozšířit americkou pomoc Jižnímu Vietnamu.

Během několika následujících let se americký vojenský závazek v Jižním Vietnamu dramaticky zvýšil a válečné úsilí se prohloubilo a zkomplikovalo. Strategie zahrnovala souběžné úsilí o posílení ekonomických a politických základů jihovietnamského režimu, vykořenění partyzánského povstání Vietkongu na jihu, boj proti konvenčnější Severovietnamské armádě (NVA) v blízkosti demilitarizované zóny mezi severem a jihem a bombardování vojenských a průmyslových cílů v samotném Severním Vietnamu. Na veřejnosti američtí vojenští představitelé a členové Johnsonovy administrativy zdůrazňovali své taktické úspěchy a nabízeli růžové předpovědi.

V projevu před Národním tiskovým klubem v listopadu 1967 generál Westmoreland prohlásil: "Za čtyři roky, co jsem ve Vietnamu, jsem nikdy nebyl více povzbuzen. Děláme skutečné pokroky... Jsem si naprosto jistý, že zatímco v roce 1965 nepřítel vítězil, dnes zcela jistě prohrává.".

Jižní Vietnam se v roce 1974 ocitl v nezáviděníhodné situaci, protože byl zralý na to, aby ho Severní Vietnam oškubal. Americké síly se rychle stáhly a místo velkých jednotek, které byly donedávna nasazeny v jihovýchodní Asii, zůstalo jen několik poradců a dalšího personálu. Prezident Gerald Ford a jeho štáb, který byl při jednáních během amerického ústupu zcela bezmocný, vyjednávali z pozice slabosti. Severovietnamci v podstatě neposkytli žádné užitečné ústupky, protože k nim neměli důvod, a zajistili si americké stažení, aniž by na oplátku museli z jihovietnamského území stáhnout vlastní předsunuté jednotky.

Tyto skutečnosti se samozřejmě odrazily v morálce obou stran. Morálka Jižního Vietnamu se zhroutila na katastrofální úroveň a zůstala na ní, ačkoli jednotky ARVN (Armády Vietnamské republiky) občas dokázaly statečně, dokonce hrdinsky obstát. Severovietnamci se naopak cítili jistí vítězstvím, a to od nejvyšších až po nejnižší hodnosti. Směs marxistického nadšení a sotva vyjádřeného, ale velmi reálného nacionalismu posilovala odhodlání i severovietnamských velitelů a vojáků.

Severovietnamci se stále obávali, že se Američané vrátí, ale s každým dalším úspěchem, na který Američané nereagovali, ustupovala tato obava do pozadí. S příchodem roku 1975 se NVA připravovala na závěrečnou sérii tažení s cílem dobýt území Jižního Vietnamu, což vedlo k řetězci událostí, které vyvrcholily pádem Saigonu a jedněmi z nejslavnějších záběrů v americké historii 20. století.

Pád Saigonu: V knize Pád Saigonu: Historie bitvy o hlavní město Jižního Vietnamu a konec vietnamské války se zkoumá, jak válka skončila.