Jihoafrická republika: Historie a dědictví národa od evropské kolonizace po konec éry apartheidu

Recenze čtenářů

Kniha podává přehled dějin Jihoafrické republiky a zaměřuje se především na osobnosti zapojené do kolonizace a útlaku, přičemž bojům za lidská práva je věnována jen omezená pozornost. Ačkoli je kniha chválena za přístupnost a informativnost, je kritizována za nedostatečnou hloubku v pojednání o perspektivách utlačovaných a za gramatické chyby.

Dobrý přehled dějin Jihoafrické republiky, čtivá, informativní, upozorňuje na klíčové postavy a události, přístupná pro ty, kteří si chtějí rychle osvěžit historii, nezaujatý obsah.

Omezené pokrytí odporu a bojů původního obyvatelstva, mnoho gramatických a pravopisných chyb, nerovnoměrná struktura s nevyváženým zaměřením na kolonizátory versus utlačované osoby.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

South Africa: The History and Legacy of the Nation from European Colonization to the End of the Apartheid Era

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje online zdroje a bibliografii pro další čtení.

Búrská válka byla určujícím konfliktem jihoafrických dějin a jedním z nejdůležitějších konfliktů v dějinách britského impéria. Přirozeně ji podtrhovala složitá geopolitika, sahající staletí zpět. Evropské dějiny Jižní Afriky začaly vlastně příchodem malé nizozemské flotily do Stolové zátoky na jižním cípu afrického kontinentu v roce 1652, která zde přistála s cílem zřídit proviantní stanici pro obsluhu projíždějících lodí Nizozemské východoindické společnosti (Vereenigde Oost-Indische Compagnie). Nizozemci v té době do značné míry ovládali východoindický obchod a právě jejich založení osady Kaapstad neboli Kapského Města odstartovalo dlouhou a často bouřlivou historii jižní Afriky.

Po více než sto let zůstal mys osadou Nizozemské východoindické společnosti a v zájmu omezení výdajů byly stanoveny přísné parametry, aby se zabránilo vzniku kolonie. S náboženskou nesnášenlivostí v Evropě však začal neustálý příliv emigrantů, a tak se nizozemští osadníci začali neformálně rozšiřovat i mimo Kapsko a osídlovali řídce obydlené vnitrozemí severně a východně od Kapského Města. Přitom se stále více dostávali mimo správní oblast Společnosti a rozvíjeli individualistický pohled na svět, který se vyznačoval nezávislostí a samostatností. Jako společnost je také spojoval přísný a doslovný výklad Starého zákona. V jejich stopách se ke konci 17. století vydala vlna francouzských hugenotských přistěhovalců, kteří prchali před obnovou protiprotestantského hnutí v Evropě. Během následujících generací se integrovali a vytvořili hybridní jazyk a kulturu, které se časem objevily jako Kapští Holanďané, Afrikánci nebo Búrové.

Napoleonské války radikálně změnily starou, zavedenou evropskou mocenskou dynamiku a v roce 1795 Britové, kteří se nyní stali světovou námořní velmocí, převzali kontrolu nad Kapským mořem jako součást válečné kořisti. Držba se jednou nebo dvakrát měnila, ale víceméně od tohoto okamžiku Britové na Kapském mysu zakotvili a udrželi si ho až do sjednocení Jihoafrické republiky v roce 1910. K tomu však došlo až po několika kolech konfliktů.

Dne 1. června 1948 přijel Daniel Malan vlakem do Pretorie, aby se ujal úřadu, a tam ho přivítal obrovský dav jásajících bělochů. Přítomným řekl: "V minulosti jsme se ve své vlastní zemi cítili jako cizinci, ale dnes nám Jihoafrická republika opět patří. Poprvé od dob Unie je Jihoafrická republika naše. Kéž Bůh dá, aby navždy zůstala naše." V Johannesburgu vedení ANC, včetně mladého advokáta Nelsona Mandely, naslouchalo těmto oslavným prognózám v pochmurné náladě. Jako cizinci ve vlastní zemi všichni chápali, že jihoafrický osvobozenecký boj nebude vyhrán přes noc. Ve skutečnosti měla éra apartheidu teprve formálně začít.

Ačkoli se apartheid obvykle datuje od konce 40. let 20. století až do jeho zrušení o několik desetiletí později, segregační politika byla v Jihoafrické republice normou téměř od chvíle, kdy do regionu připluli evropští objevitelé a začali se zde usazovat. Ať už se jednalo o vytlačování a boj s domorodými skupinami, jako jsou Khoiové a Sanové, nebo o boj s jinými bělochy, jako jsou Búrové, separace mezi etniky byla v Jihoafrické republice normou po celá staletí, než Malanovo zvolení signalizovalo skutečný vzestup afrikánské krajní pravice.

Jižní Afrika: Historie a odkaz národa od evropské kolonizace po konec éry apartheidu se zabývá kontroverzní historií země od prvních evropských objevitelů až po úspěšný boj za odstranění apartheidu.