The Devil's Elixir, Vol. I of II by E.T A. Hoffman, Fiction, Fantasy
"Jednoho večera, když se svatý Antonín vracel domů a přišel ke své cele, spatřil temnou postavu, která se k němu rychle blížila po vřesovišti. Když se jeho návštěvník přiblížil, s překvapením zpozoroval skrze otvory v roztrhaném plášti, který měl neznámý na sobě, dlouhá hrdla podivně tvarovaných lahví, což samozřejmě vyvolalo ten nejneobvyklejší a nejgrotesknější efekt.
Byl to ďábel, který se na něj v této absurdní maškarádě ironicky usmál a zeptal se ho, zda by se nerozhodl ochutnat elixír, který v těchto lahvích nesl? "Cože?" položil mu svatý Antonín samozřejmou otázku. -- Proč nabízel ty lahvičky? " Ďábel odpověděl: "Mezi tolika lahvemi, pokud najde tu, která mu vyhovuje, vypije ji a opije se, je pak nenávratně můj a patří mně a mému království navždy." A tak se na něj podíval a řekl: "To je ten, kdo se mi líbí." A pak se na něj podíval a řekl: "To je ten, kdo se mi líbí. " Právě v této schránce je nyní uložena láhev tohoto druhu, zachráněná z relikvií svatého Antonína, a dokumenty, které se k ní vztahují, jsou tak přesné a úplné, že o tom, že pochází od tohoto světce, lze jen stěží pochybovat.
Kromě toho tě mohu ujistit, bratře Medarde, že jakmile jsem se náhodou dotkl této láhve, nebo dokonce schránky, v níž je uložena, zmocnila se mě záhadná hrůza. Zdá se mi také, jako bych cítil zvláštní, páchnoucí výpary, které omračují smysly a jejichž účinky se nezastaví, ale naprosto mě potom připraví o klid ducha a odvedou mou pozornost od zbožných cvičení....".
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)