Camp Douglas: Historie nechvalně proslulého vězeňského tábora Unie, který se stal známým jako Andersonville na Severu

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 6 hlasů.

Původní název:

Camp Douglas: The History of the Notorious Union Prison Camp That Became Known as the North's Andersonville

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje dobové záznamy.

*Obsahuje online zdroje a bibliografii pro další čtení.

"Pane, množství stojaté vody, neudržovaných pozemků, zapáchajících umyvadel, nevětraných a přeplněných baráků, všeobecného nepořádku, půdy páchnoucí miasmatickými nánosy, shnilých kostí a vyprazdňujících se táborových kotlů stačí k tomu, aby hygienika přivedlo k zoufalství. Doufám, že nikoho ani nenapadne, že by to měl napravit. Naprosté opuštění místa se zdá být jediným rozumným řešením. Nevěřím, že by jakákoli drenáž vyčistila půdu zanesenou nahromaděnou špínou nebo baráky zapáchající dvěma patry havěti a zvířecích exhalací. Nic než oheň je nemůže vyčistit." - Henry Whitney Bellows, předseda americké hygienické komise, ve zprávě podplukovníkovi Williamu Hoffmanovi z úřadu generálního komisaře pro vězně o táboře Douglas.

Válku nelze vést bez krutostí, především proto, že válka sama o sobě je krutostí, ale když ti, kdo válku vyhráli, píší dějiny, což se téměř vždy děje, obvykle ignorují nebo se snaží vysvětlit své vlastní zlovolné činy a zveličují činy poraženého nepřítele. To do značné míry vysvětluje, proč jméno Andersonville u mnoha Američanů okamžitě vyvolá představu strašlivého utrpení, zatímco jméno Camp Douglas těm, kdo nejsou s občanskou válkou důvěrně obeznámeni, téměř nic neříká.

Když vojska Unie v květnu 1865 prošla Georgií a osvobodila Andersonville, byli přivoláni fotografové, aby zaznamenali scény přelidnění, nemocí a smrti a zajistili, aby se tento pohled zachoval i pro budoucí generace. Konfederace, která nebyla schopna zásobovat vlastní armádu, nedostatečně zásobovala věznici a tisíce vězňů Unie, takže více než 25 % vězňů zemřelo hlady a na nemoci. Celkově Andersonville představoval 40 % úmrtí všech vězňů Unie na Jihu a mezi příčiny smrti patřila podvýživa, nemoci, špatné hygienické podmínky, přeplněnost a vystavení nepříznivému počasí. Ve skutečnosti Andersonville rozzuřil Sever natolik, že Henry Wirz, muž, který Andersonville řídil, byl po válce jediným popraveným konfederátem.

Naopak Camp Douglas, uzavřený zhruba ve stejné době, byl stržen a jeho existence byla téměř vymazána z paměti. Snaha zapomenout na Camp Douglas byla pochopitelná, protože v posledních dvou letech války tam zemřelo nejméně 4 000 konfederačních vězňů, což znamená, že téměř každý pátý konfederát, který tam byl poslán, nikdy neodešel.

Příběh tábora Douglas je v mnoha ohledech příběhem samotné občanské války. Tábor vznikl jako zbrusu nové zařízení plné mužů připravených bojovat ve válce, o níž většina obou stran věřila, že potrvá jen několik měsíců. Jak však válka pokračovala, zařízení bylo zahlceno samotným rozsahem škod a obrovským počtem lidí, kteří se jí účastnili. V prvních letech války byl takový druh totální války, jaký praktikovali Grant a Sherman v roce 1864, nemyslitelný a obě strany liberálně prováděly výměny zajatců a podmíněně propouštěly zajatce pouze na základě jejich slova. Postupem času však mezi oběma stranami přitvrdila hořkost a cíle války se změnily, protože Sever hledal nové strategie, jak si konečně podmanit Jih. Výsledný řetězec událostí vedl k hrůzám v Camp Douglas.

Camp Douglas: Douglas: Historie nechvalně proslulého vězeňského tábora Unie, který se stal známým jako Andersonville Severu, zkoumá, jak si Camp Douglas vysloužil svou strašlivou přezdívku a jaký byl život vězňů Konfederace. Spolu s fotografiemi zachycujícími důležité osoby, místa a události se o táboře Douglas dozvíte tolik, jako nikdy předtím.