Bitva u Chaldiránu: Historie a odkaz rozhodujícího vítězství Osmanské říše nad dynastií Safavidů v Anatolii

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 12 hlasů.

Původní název:

The Battle of Chaldiran: The History and Legacy of the Ottoman Empire's Decisive Victory Over the Safavid Dynasty in Anatolia

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje bibliografii pro další čtení.

V tureckém městě Caldiran (Chaldiran) žije asi 60 000 obyvatel. Leží na rovině nedaleko íránských hranic, je lemováno Arménským pohořím a velmi blízko zlomové linie, díky čemuž v minulosti mnohokrát trpělo seismickou aktivitou. Na počátku 16. století však bylo místem různých druhů zlomů a sloužilo jako bojiště mezi dvěma největšími mocnostmi v regionu, které se zde střetávaly o politiku a náboženství.

Po dobytí Konstantinopole strávila Osmanská říše několik následujících století rozšiřováním své velikosti, moci a vlivu na cestě k tomu, aby se stala jedním z nejvýznamnějších světových geopolitických hráčů. Její vzestup začal skutečně slábnout až v 19. století, a přestože její nejpamátnější konflikty byly vedeny proti Evropanům, průběh osmanských dějin výrazně ovlivnily události proti další významné muslimské mocnosti v regionu: Safavidské říši.

Obě mocnosti přirozeně rychle zaujaly geopolitické pozice staré Byzantské a Perské říše v době před islámem a bojovaly o většinu stejného území, včetně Mezopotámie, Kavkazu, dnešního východního Turecka a Perského zálivu. Jejich první bitva se odehrála v roce 1514, jejich první skutečná válka se odehrála v letech 1532-1555 a pravidelně se střetávaly až do počátku 19. století, kdy evropský kolonialismus donutil obě země k defenzivě. Dozvuky těchto konfliktů lze pozorovat v nedávném střetnutí mezi Íránem a Tureckem prostřednictvím zástupců v Iráku a Sýrii.

Dne 23. srpna 1514 se obě strany střetly u Chaldiránu v souboji o hegemonii na Blízkém východě a výsledky od té doby ovlivňují Blízký východ. Bohužel se dochovalo jen málo konkrétních podrobností o skutečné bitvě, což je při studiu bitev ze středověku nikoliv neobvyklá překážka. Průběh konfliktu však lze rekonstruovat na základě dobové politiky, znalosti zúčastněných postav, dostupných dobových záznamů a toho, co po bitvě následovalo.

Na místě bitvy v Chaldiránu není žádný trvalý památník, ale na íránské straně hranice, téměř 20 mil východně u vesnice Gala Ašaki, ano. Tvoří ho kopulovitá hrobka perského generála Sajjida Šarifa al-Dína Alího Širázího, který v bitvě padl. Byl hlavním náboženským duchovním šáha Ismaila I., prvního ze safavidských vládců Persie a vůdce, který přinesl na Blízký východ monumentální náboženský posun. Věřil, že je "stínem Boha" a jeho vyvolenou nádobou, a prostřednictvím svých fanatických náboženských milicí, Qizilbašů, se pustil do proměny Persie a celého světa. Chtěl vést nejen Persii, ale celý islámský svět, ale proti této jeho vizi se ostře postavil sultán Osmanské říše Selim I. V roce 1913 se stal vůdcem osmanské říše. Selim Chmurný houževnatě bojoval o svůj trůn a také on věřil, že je Bohem vyvolený vládnout všem muslimům.

Bitva je vyobrazena na nádherné malbě v hrobce Sajjida Šarífa al-Dína Alího Širázího. V popředí zobrazení vede perský šáh Ismail I. své Qizilbaše v útoku proti osmanské jízdě a jede přes mrtvoly zabitých. Uprostřed sultán Selim (který se bitvy ve skutečnosti neúčastnil, ačkoli byl přítomen) vede téměř neuspěchaný postup proti perské jízdě, před nímž jdou dva janičáři ozbrojení sekerami. V pozadí osmanské dělostřelectvo zasahuje palbou Qizilbaše, kteří padají nebo prchají. Zdá se, že jde o chronologické vyobrazení konfliktu, a přestože je postava Ismaila jednoznačně středem pozornosti, není zde snaha zakrýt skutečnost, že bitva skončila pro Peršany katastrofální porážkou.