Andersonville a tábor Douglas: Dějiny nejsmrtonosnějších vězeňských táborů občanské války

Recenze čtenářů

Kniha podrobně a informativně popisuje nechvalně proslulé věznice Andersonville a Camp Douglas za občanské války a poukazuje na nelidské zacházení s válečnými zajatci na obou stranách konfliktu. Kniha je dobře zpracovaná a obsahuje výpovědi přeživších, fotografie a bibliografii pro další studium. Čtenáři ji shledají poutavou, přestože téma je ponuré.

⬤ Informativní a dobře zpracované
⬤ poutavé vyprávění
⬤ obsahuje výpovědi přeživších a fotografie
⬤ představuje vyvážený pohled na podmínky v obou táborech
⬤ nabízí vhled do temné kapitoly dějin.

Téma je velmi smutné a může být těžko stravitelné; pro některé čtenáře může být historie nelidskosti znepokojující.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Andersonville and Camp Douglas: The History of the Civil War's Deadliest Prison Camps

Obsah knihy:

*Obsahuje obrázky.

*Obsahuje účty.

*Obsahuje online zdroje a bibliografii pro další čtení.

"Kdybych byl umělcem a měl materiál k namalování tohoto tábora a všech jeho hrůz nebo jazyk nějakého výmluvného státníka a měl tu čest vyjádřit své myšlenky našim ctihodným vládcům ve Washingtonu, musel bych se sklesle snažit popsat toto peklo na zemi, kde je potřeba 7 jeho okupantů, aby vytvořili stín." - Seržant David Kennedy.

"V táboře je tolik špíny, že je strašné se tu snažit žít." - Michiganský kavalerista John Ransom.

Vězni i kritici označují věznici Andersonville, postavenou v roce 1864 pro válečné zajatce Unie, jako peklo na zemi, žumpu, tábor smrti a nechvalně proslulou. Andersonville se nacházel v Andersonville v Georgii a byl známý jako Camp Sumter.Jako zajatecký tábor sloužil pouze 14 měsíců, ale během této doby zde trpělo 45 000 vojáků Unie a téměř 13 000 jich zemřelo. Oběti nalezené na konci války, které byly drženy v Camp Sumteru, připomínaly oběti Osvětimi, hladověly a byly ponechány napospas smrti bez ohledu na lidský život. Zvěsti o hrůzách v Andersonville se šířily už v létě 1864 a byly natolik zlé, že během kampaně v Atlantě vydal generál Unie William Tecumseh Sherman rozkaz k jízdnímu nájezdu, který se pokusil tamní vězně osvobodit. Jezdectvo Unie bylo tehdy odraženo jižanskou milicí a kavalerií, a i poté, co Sherman obsadil Atlantu, se ustupující konfederáti pohybovali v domnění, že Unie se na Andersonville zaměří znovu.

Před koncem války Konfederace přesunula vězně z Andersonville do tábora Lawton, ale v té době už byl Andersonville synonymem hrůzy. Konfederace, která nebyla schopna zásobovat vlastní armádu, nedostatečně zásobovala věznici a tisíce vězňů Unie, takže více než 25 % vězňů zemřelo hlady a na nemoci. Celkem Andersonville představoval 40 % úmrtí všech vězňů Unie na Jihu a mezi příčiny smrti patřila podvýživa, nemoci, špatné hygienické podmínky, přeplněnost a vystavení nepříznivému počasí. Ve skutečnosti Andersonville rozzuřil Sever natolik, že Henry Wirz, muž, který Andersonville řídil, byl po válce jediným popraveným konfederátem.

Když vojska Unie v květnu 1865 prošla Georgií a osvobodila Andersonville, byli přivoláni fotografové, aby zaznamenali scény přelidnění, nemocí a smrti a zajistili, aby se tento pohled zachoval i pro budoucí generace. Naopak tábor Douglas, uzavřený zhruba ve stejné době, byl zbourán a jeho existence byla téměř vymazána z paměti. Snaha zapomenout na Camp Douglas byla pochopitelná, protože v posledních dvou letech války zde zemřelo nejméně 4 000 konfederačních vězňů, což znamená, že téměř každý pátý konfederát, který tam byl poslán, už nikdy neodešel.

Příběh tábora Douglas je v mnoha ohledech příběhem samotné občanské války. Tábor vznikl jako zbrusu nové zařízení plné mužů připravených bojovat ve válce, o níž většina obou stran věřila, že potrvá jen několik měsíců. Jak však válka pokračovala, zařízení bylo zahlceno samotným rozsahem škod a obrovským počtem lidí, kteří se jí účastnili. V prvních letech války byl takový druh totální války, jaký praktikovali Grant a Sherman v roce 1864, nemyslitelný a obě strany liberálně prováděly výměny zajatců a podmíněně propouštěly zajatce pouze na základě jejich slova. Postupem času však mezi oběma stranami přitvrdila hořkost a cíle války se změnily, protože Sever hledal nové strategie, jak si konečně podmanit Jih. Výsledný řetězec událostí vedl k hrůzám v Camp Douglas.

Tato kniha zkoumá, jak se Andersonville a Camp Douglas staly tak proslulými a jaký byl život vězňů v nich.