Zpověď: Lva Tolstého

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 10 hlasů.

Původní název:

A Confession: Leo Tolstoy

Obsah knihy:

Kniha je stručným autobiografickým příběhem o autorově boji s existenciální krizí středního věku. Popisuje jeho hledání odpovědi na základní filozofickou otázku: "Pokud Bůh neexistuje, protože smrt je nevyhnutelná, jaký je smysl života?". Bez odpovědi na ni se pro něj život stal "nemožným".

Příběh začíná východní pohádkou o drakovi ve studni. Muž je zahnán šelmou do studny, na jejímž dně je drak. Muž se drží větve, kterou okusují dvě myši (jedna černá, druhá bílá, představující noc a den a neúprosný běh času). Muž je schopen olíznout dvě kapky medu (představující Tolstého lásku k rodině a psaní), ale protože smrt je nevyhnutelná, med už mu sladký nepřipadá.

Tolstoj dále popisuje čtyři možné postoje k tomuto dilematu. Prvním z nich je nevědomost. Pokud si člověk neuvědomuje, že se blíží smrt, život se stává snesitelným. Problémem pro něj osobně je, že on není ignorant. Jakmile si uvědomí realitu smrti, není cesty zpět.

Druhou možností je to, co Tolstoj označuje jako epikureismus. Člověk si je plně vědom toho, že život je pomíjivý, a tak si může užívat času, který má. Tolstého problém je v podstatě morální. Tvrdí, že epikureismus může dobře a dobře fungovat pro menšinu lidí, kteří si mohou dovolit žít "dobrý život", ale člověk by musel být morálně prázdný, aby dokázal ignorovat skutečnost, že naprostá většina lidí nemá přístup k bohatství potřebnému k takovému životu.

Tolstoj dále uvádí, že intelektuálně nejpoctivější reakcí na situaci by byla sebevražda. Tváří v tvář nevyhnutelnosti smrti a za předpokladu, že Bůh neexistuje, proč čekat? Proč předstírat, že toto slzavé údolí má nějaký význam, když je možné jít rovnou na věc? Sám za sebe však Tolstoj přiznává, že je příliš zbabělý na to, aby dotáhl do konce tu nejlogičtější odpověď.

Nakonec Tolstoj říká, že čtvrtá, kterou volí, je ta, že se prostě drží, žije navzdory absurditě, protože není ochoten ani schopen dělat nic jiného. Zdá se tedy naprosto beznadějný - přinejmenším bez Boha.

Tolstoj se tedy obrací k otázce Boží existence. Po zoufalých pokusech najít odpověď v klasických filozofických argumentech pro existenci Boha (např. v kosmologickém argumentu, který zdůvodňuje, že Bůh musí existovat na základě nutnosti připsat vesmíru prvotní příčinu) se Tolstoj obrací k mystičtějšímu, intuitivnímu potvrzení Boží přítomnosti. Tvrdí, že jakmile řekl "Bůh je život", život byl opět naplněn smyslem. Tato víra by mohla být interpretována jako kierkegaardovský skok nebo neupřímný kompromis, ale zdá se, že Tolstoj ve skutečnosti popisuje východnější přístup k tomu, co je Bůh. Ztotožnění Boha se životem naznačuje monističtější (nebo panenteistickou) metafyziku, která je charakteristická pro východní náboženství, a to je důvod, proč racionální argumenty nakonec nedokážou prokázat Boží existenci: tím, že nesprávně identifikují Boha, se filozofické argumenty míjejí účinkem. To naznačuje i původní název Tolstého díla a jeho osobní "obrácení" naznačuje epilog, v němž popisuje sen, který se mu zdál nějakou dobu po dokončení textu a který potvrzuje, že prošel radikální osobní a duchovní proměnou.