Povídky nejsou skutečný život: Povídky

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Short Stories Are Not Real Life: Stories

Obsah knihy:

V těchto čtrnácti nádherně zpracovaných povídkách David R. Slavitt ukazuje své mistrovství. Elegantní, střídmá, někdy vtipná, jindy elegantní - tato sbírka odráží spisovatele, který obdivuhodně ovládá své řemeslo.

Titulní povídka (doplněná poznámkami pod čarou la The Norton Anthology of Short Fiction ) splétá dohromady úhledné konvence fikce a krutou realitu New Yorku, když se učitel psaní zamýšlí nad sexuálně explicitní povídkou své studentky, která může - ale nemusí - být autobiografická. V povídce "Podvodník" využívá spisovatelův bratr legerdemain fikce v sérii stále odvážnějších imitací.

Několik příběhů vyprávějí citově zranění vypravěči, zklamaní muži, kteří hledají náznak milosti ve světě, kde jsou očekávání často odsouzena ke zklamání. V takovém světě je jisté jen jedno, že budeme zraňovat - a budeme zraňováni - těmi, které milujeme. A ve vakuu, které vznikne, když tradice, jež mohly být spásné, ztratí svůj smysl, "se trest stane zvykem, způsobem života, nebo alespoň něčím, čeho se lze držet". Příběhy se točí kolem nuancí, kolem napůl uskutečněného vhledu, kolem "nějakého naprosto nevinného a bezvýznamného vhledu, kolem "nějakého naprosto nevinného a bezvýznamného gesta, které se obrátí a přeroste ve středně velkou až velkou trapnost".".

To, co rozvedený otec marně čekající na návštěvu své dcery v "Hurikánu Charlie" nazývá "dabléři v nesnázích", jsou osamělí, slušní lidé, kteří se snaží zjistit, kam se poděla láska - a život. Ve filmu "Jednoduchá spravedlnost" muž, který se snaží najít nějakou definitivní rodinnou vzpomínku, přirovnává tento proces k archeologii: "Střípky, které zůstávají, jsou žalostně malé a téměř nelibé." Tak se prostřednictvím kolísavé paměti staršího bratrance v "konflacích" muž stává jakýmsi vtělením vlastního otce a na okamžik se ocitá v "bodě zmizení", kde se ztracená minulost setkává s neznámou budoucností; v "Dlouhém ostrovním vlaku" se prostá anekdota stává metaforou neprůhlednosti těch nejprůhlednějších lidských záměrů. Přesto se zdá, že právě tyto střípky tradice a paměti jsou často jediným příslibem transcendence. Protagonista románu "Dědeček" například díky své neochotné účasti na vnukově obřadu nachází okamžik smíření s minulostí, která se vymanila ze svých kotev.

I v nejexperimentálnějším z těchto děl - "Instrukcích", seznamu napomenutí od všedních až po kosmické - se projevuje hluboká lidskost a zralost pohledu, který se obratně pohybuje mezi humorem a zoufalstvím. Tyto příběhy zůstanou čtenáři v paměti ještě dlouho po uzavření knihy.