O životě a eseje o náboženství

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

On Life And Essays On Religion

Obsah knihy:

O ŽIVOTĚ A ESEJÍCH O NÁBOŽENSTVÍ od LEO TOLSTOYE. Původně vyšlo v roce 1887. Obsah zahrnuje: V úvodu AYLMER MAUDE. vii O ŽIVOTĚ. 1887 i NÁBOŽENSTVÍ A MORÁLKA. 1894.. 168 ROZUM A NÁBOŽENSTVÍ. 1894.. 199 JAK ČÍST EVANGELIA. 1896. 205 PŘEDMLUVA KE KŘESŤANSKÉMU UČENÍ 1. 1898...... 209 ODPOVĚĎ NA SYNODNÍ EDIKT EXKOMUNIKACE. 1901.... 214 CO JE NÁBOŽENSTVÍ 1902... 226 VÝZVA K DUCHOVNÍM. 1302... 282 OBNOVENÍ PEKLA. 1903.. 309 CÍRKEV A STÁT. 1904... 331 JEŽÍŠOVO UČENÍ. 1909.. 347 INDEX 410. ÚVOD: O ŽIVOTĚ je Tolstého vyjádřením závěrů, k nimž dospěl roku 1887 po deseti letech věnovaných úvahám a studiu o náboženství. Nikdo, kdo zná jeho život a dílo, nemůže důvodně pochybovat - že byl jedním z nejupřímnějších a nejupřímnějších lidí, kteří kdy žili, ale pokud by bylo zapotřebí dalších důkazů v tomto směru, toto dílo by je poskytlo vzhledem k okolnostem, za nichž bylo napsáno. Důkladným studiem církevních vyznání víry dospěl Tolstoj k závěru, že se skládají z nesmyslných slov a neuvěřitelných tvrzení, která neposkytují žádné skutečné vodítko pro život. Ještě intenzivnější a delší studium evangelií ho přesvědčilo, že chápání života, které zastával Ježíš, je rozumné a poskytuje nejlepší možné vodítko pro život.

Zdálo se mu však, že církev tím, že prohlásila všech šedesát šest biblických knih za stejně inspirované Bohem, je svedla na jednu mrtvou úroveň, takže Ježíšova přikázání nejsou představována jako o nic božštější než starozákonní legendy nebo záznamy o krutých činech žárlivého Jehovy. Ba co víc, byl přesvědčen, že základní Ježíšovo učení bylo překrouceno, aby bylo spojeno s židovskými Písmy, a záznamy proloženo zázraky, aby přilákalo víru zlého a cizoložného pokolení, které hledalo znamení, a bylo špatně vyloženo, aby zajistilo autoritu církvi, která se při pronásledování svých soupeřů neštítila zabít tisíce lidských bytostí. Definuje tedy církev jako moc v rukou určitých lidí. Na samém vrcholu literárního úspěchu věnoval tomuto studiu náboženství deset let svého života a k objasnění svých závěrů napsal díla obsažená v tomto a dalším svazku, ačkoli dobře věděl, že jejich zveřejnění bude zakázáno, a že i kdyby se tajně šířily, přivolaly by na něj posměch vyspělé části ruské společnosti, tehdy z větší části pod vlivem materialistické filozofie, která v návaznosti na úspěch Darwinova učení očekávala, že brzy bude schopna vysvětlit člověka mechanicky a demonstrovat nesmyslnost veškerého náboženství.

Skutečnost, že se autor Vojny a míru vážně zabýval náboženstvím, pro ně téměř znamenala, že se pomátl na rozumu. Na druhé straně pravoslavná ruskořecká církev pod vedením Pobedona6stseva, světské hlavy Nejsvětějšího synodu, aktivně pronásledovala disidenty, potlačovala knihy, které neschvalovala, a i když se po jistém váhání zdržela fyzického obtěžování Tolstého, věděl, že vystavuje sebe i své přátele nebezpečí a vyvolává vážnou nelibost církevních a státních autorit. Rovněž si vysloužil nesouhlas a nepřátelství své ženy, které na přízni mocných velmi záleželo...