...nebo hůř: Seminář Jacquese Lacana, kniha XIX

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

...or Worse: The Seminar of Jacques Lacan, Book XIX

Obsah knihy:

„Náhodné setkání šicího stroje a deštníku. Nemožná konfrontace mezi velrybou a ledním medvědem. Jedno vymyslel Lautréamont, druhé zpunktoval Freud. Obě jsou nezapomenutelné. Proč? Určitě v nás něco lechtají. Lacan říká, co to je. Jde o muže a ženu.

Mezi mužem a ženou není soulad ani harmonie. Neexistuje žádný program, nic není předem určeno: každý krok je výstřelem do tmy, čemuž se v modální logice říká kontingence. Není z toho žádné východisko. Proč je to tak neúprosné, tedy tak nutné? Je skutečně třeba počítat s tím, že to vychází z nemožnosti. Proto ta věta: Neexistuje žádný sexuální vztah. Tato formule se stala slavnou.

Na místě toho, co tímto způsobem proráží díru v realitě, se objevuje množství lákavých a okouzlujících obrazů a diskurzů, které předepisují, jaký tento vztah musí být. Tyto diskurzy jsou pouhým zdáním, jehož umělost psychoanalýza všem zviditelnila. V jednadvacátém století je to nesporné. Kdo ještě věří, že manželství má přirozený základ? Protože je to kulturní fakt, člověk se věnuje vymýšlení. Člověk skládá různé konstrukce z čehokoli, co se dá. Může to být lepší... nebo horší.

„Existuje Jednota. V jádru tohoto semináře tento aforismus, který dosud zůstal nepovšimnut, doplňuje „není“ sexuálního vztahu a konstatuje, co je. Mělo by zaznít jako Jedno-všechno-jediné. Sám v jouissance (která je v podstatě autoerotická) a sám ve významu (mimo jakoukoli sémantiku). Zde začíná Lacanovo pozdní učení. Je zde vše, co vás již učil, a přesto je vše nové, převrácené, převrácené.

Lacan učil o primátu Druhého v řádu pravdy a řádu touhy. Zde učí o primátu Jednoho v jeho reálném rozměru. Odmítá Dvojku sexuálního vztahu a Dvojku označující artikulace. Odmítá Velkého Druhého, opěrný bod dialektiky subjektu, zpochybňuje jeho existenci, kterou posílá do fikce. Znehodnocuje touhu a prosazuje jouissance. Odmítá bytí, které je pouhým zdáním. Henologie, učení o Jednom, zde překonává ontologii, teorii bytí. A co symbolický řád? Nic víc než opakování Jednoho v reálném. Proto opuštění grafů a topologických ploch ve prospěch uzlů tvořených kruhy provázků, z nichž každý je nespojitým Jedním.

Připomeňme, že Seminář XVIII vzdychal po diskurzu, který by nebyl zdánlivostí. Nuže, v Semináři XIX máme pokus o diskurs, který by vycházel z reálného. Radikální myšlení moderního uni-dividualismu.“

-Jacques-Alain Miller