Hříšný dům: Seminář Jacquese Lacana, kniha XXIII

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 11 hlasů.

Původní název:

The Sinthome: The Seminar of Jacques Lacan, Book XXIII

Obsah knihy:

„Desetkrát vystoupí na jeviště starší šedovlasý muž. Desetkrát se nadýmá a vzdychá. Desetkrát pomalu vykresluje podivné pestrobarevné arabesky, které se proplétají, kroutí se meandry jeho řeči, střídavě plynulé a neklidné. Celý dav přihlíží, zaujat tímto záhadným mužem, vstřebává jeho ipse dixit a očekává nějaké osvětlení, které si dává na čas.

Non lucet. Je tu stín a Théodores se vydává na lov zápalek. Přesto se říká: cuicumque in sua arte perito credendum est, kdo je znalec svého umění, tomu se má věřit. V jakém okamžiku je člověk šílený? Tuto otázku si klade sám mistr.

To bylo v dávných dobách. To byly pařížské záhady za čtyřicet let.

Jako když Dante sevřel Vergiliovu ruku, aby se nechal vést kruhy Pekla, tak Lacan vzal za ruku Jamese Joyce, nečitelného Ira, a v závěsu za tímto štíhlým velitelem Bezvěrců se těžkým a kolísavým krokem vydal do žhavé zóny, kde hoří a píší symptomatické ženy a pustošiví muži.

Mezi diváky, kteří se potýkali s problémy, byla nejednoznačná společnost: jeho zeť, rozcuchaný spisovatel, tehdy mladý a stejně nečitelný, dva matematikové, kteří spolu vedli dialog, a profesor z Lyonu, který ručil za vážnost celé záležitosti. V zákulisí se do práce pouštěl nenápadný Pasiphaë.

Usmívejte se tedy, milí přátelé! Buďte mými hosty. Udělejte si z toho všeho legraci! Od toho je tu naše komická iluze. Tak se nedozvíte nic o tom, co se děje přímo před vašima očima: o nejpečlivěji promyšleném, nejjasnějším a nejneohroženějším zpochybňování umění, které vynalezl Freud, známější pod pseudonymem: psychoanalýza.“

-Jacques-Alain Miller