Genealogie morálky

Recenze čtenářů

Recenze Nietzscheho „Genealogie mravů“ přinášejí smíšené pohledy. Mnozí čtenáři ji považují za podnětné dílo, které je výzvou pro jejich myšlení a poskytuje historický pohled na morálku a svědomí. Zároveň však upozorňují, že kniha může být hutná, obtížně se čte a někdy postrádá moderní relevanci nebo jasnost argumentů.

⬤ Podnětný a náročný filozofický obsah, který mění způsob myšlení čtenářů.
⬤ Příznivá cena a snadno přenosné vydání.
⬤ Historicky fascinující, poskytující vhled do morálních konceptů.
⬤ Doporučujeme těm, kteří chtějí porozumět Nietzscheho filozofii.
⬤ Velká hodnota pro fanoušky Nietzscheho.

⬤ Složitý a hutný styl psaní, který znesnadňuje čtení.
⬤ Chybí poznámky pod čarou a odkazy na souvislosti, což může náhodné čtenáře mást.
⬤ Některá témata, zejména týkající se rasy a morálky, jsou kritizována jako zastaralá nebo urážlivá.
⬤ V textu je přítomna osobní msta, která odvádí pozornost od filozofického obsahu.
⬤ Někteří čtenáři shledali, že je dílo nakonec nenaplňuje a nestojí za to mu věnovat čas.

(na základě 98 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Genealogy of Morals

Obsah knihy:

Friedrich Wilhelm Nietzsche (15. října 1844 - 25. srpna 1900) byl německý filozof, kulturní kritik, hudební skladatel, básník, filolog, latinář a řeckomilovný badatel, jehož dílo zásadně ovlivnilo moderní intelektuální dějiny. Svou kariéru zahájil jako klasický filolog a poté se začal věnovat filozofii. V roce 1869 se ve svých 24 letech stal nejmladším, kdo kdy vedl katedru klasické filologie na univerzitě v Basileji. Nietzsche rezignoval v roce 1879 kvůli zdravotním problémům, které ho trápily po většinu života.

Většinu svých stěžejních spisů dokončil v následujícím desetiletí. V roce 1889, ve věku 44 let, utrpěl kolaps a poté úplnou ztrátu duševních schopností. Zbývající léta prožil v péči své matky až do její smrti v roce 1897 a poté u své sestry Elisabeth F rster-Nietzscheové. Nietzsche zemřel v roce 1900.

Nietzsche psal filozofické polemiky, poezii, kulturní kritiku a beletrii, přičemž projevoval zálibu v aforismu a ironii. Mezi výrazné prvky jeho filozofie patří radikální kritika pravdy ve prospěch perspektivismu.

Jeho genealogická kritika náboženství a křesťanské morálky a s ní související teorie morálky pána a otroka.

Jeho estetické potvrzení existence jako reakce na "smrt Boha" a hlubokou krizi nihilismu.

Jeho pojetí apollinského a dionýského.

A jeho charakteristika lidského subjektu jako výrazu soupeřících vůlí, souhrnně chápaných jako vůle k moci. Rozvinul také vlivné pojmy jako bermensch a učení o věčném návratu. V pozdějším díle se stále více zabýval tvůrčími schopnostmi jedince překonávat společenské, kulturní a morální souvislosti v úsilí o nové hodnoty a estetické zdraví. Jeho dílo se dotýkalo širokého spektra témat, včetně umění, filologie, historie, náboženství, tragédie, kultury a vědy, a v počátcích se inspiroval osobnostmi, jako byl filozof Arthur Schopenhauer, skladatel Richard Wagner a spisovatel Johann Wolfgang von Goethe.

Po jeho smrti se jeho sestra Elisabeth stala správkyní a editorkou Nietzscheho rukopisů a přepracovala jeho nepublikované spisy tak, aby odpovídaly její vlastní německé nacionalistické ideologii, přičemž často popírala nebo zastírala Nietzscheho vyjádřené názory, které byly výslovně proti antisemitismu a nacionalismu. Díky jejím vydáním se Nietzscheho dílo začalo spojovat s fašismem a nacismem.

Vědci 20. století tuto interpretaci jeho díla zpochybnili a brzy byla k dispozici opravená vydání jeho spisů. Nietzscheho myšlenky se těšily obnovené popularitě v 60. letech 20. století a od té doby měly jeho myšlenky hluboký vliv na myslitele 20. a počátku 21. století napříč filozofií - zejména na školy kontinentální filozofie, jako je existencialismus, postmodernismus a poststrukturalismus - a také na umění, literaturu, psychologii, politiku a populární kulturu. (wikipedia.org)