Antikrist

Recenze čtenářů

Recenze knihy Antikrist Friedricha Nietzscheho odrážejí polarizované přijetí, čtenáři uznávají provokativní kritiku křesťanství a zároveň vyjadřují různé názory na tón, obsah a kvalitu překladu. Někteří oceňují její přísnou argumentaci, jiní kritizují její jízlivý styl a potenciál urážet náboženské cítění.

Kniha je popisována jako podnětná a dobře napsaná, nabízející silnou kritiku křesťanství, která čtenáře donutí zamyslet se nad svou vírou. Mnozí recenzenti oceňují Nietzscheho schopnost zpochybňovat organizované náboženství a podněcovat k introspekci. Menckenův překlad je označován za významný přínos a navzdory své strohosti zaujme čtenáře ochotné čelit těžkým filozofickým otázkám.

Mnozí čtenáři považovali tón knihy za drsný a skeptický, někteří měli pocit, že se kniha zvrhává v hořkost nebo mladistvou úzkost. Kritici upozorňovali na její potenciál odcizit se věřícím čtenářům a také na její vnímanou nedostatečnou strukturovanost a soustředěnost. Kromě toho byly zaznamenány problémy s fyzickou kvalitou knihy, včetně problémů s vazbou a špatným zarovnáním tisku.

(na základě 156 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Antichrist

Obsah knihy:

Antikrist je klasické dílo německého filozofa Friedricha Nietzscheho, které vyšlo v roce 1895. Ačkoli byla napsána již v roce 1888, její kontroverzní obsah přiměl Franze Overbecka a Heinricha K selitze odložit její vydání spolu s Ecce Homo. Německý název lze do češtiny přeložit jako "Antikrist" i "Antikřesťan".

Kniha je však polemikou proti institucionalizovanému křesťanství, nikoli proti Kristu. Nietzsche v předmluvě tvrdí, že knihu napsal pro velmi omezený okruh čtenářů. Aby čtenář knize porozuměl, tvrdil, že "... musí být v intelektuálních záležitostech poctivý až zatvrzelý, aby dokázal snést tolik mé vážnosti, mé vášně". Čtenář by měl být nad politikou a nacionalismem. Také by se neměl zabývat užitečností či škodlivostí pravdy. Charakteristiky jako "Síla, která dává přednost otázkám, na něž si dnes nikdo dostatečně netroufá.

Odvaha k zakázanému" jsou také potřebné. Všemi ostatními čtenáři pohrdal.

V roce 1 Nietzsche vyjádřil svou nespokojenost s modernitou. Nelíbil se mu současný "líný mír", "zbabělý kompromis", "tolerance" a "rezignace". To souviselo se Schopenhauerovým tvrzením, že poznání vnitřní podstaty světa a života vede k "... dokonalé rezignaci, která je nejvnitřnějším duchem křesťanství....". Nietzsche představil svůj koncept vůle k moci v 2. Definoval pojmy dobro, zlo a štěstí v souvislosti s vůlí k moci. "Co je to dobro? -- Vše, co v člověku zvyšuje pocit moci, vůli k moci, moc samu. Co je špatné? Vše, co vychází ze slabosti. Co je štěstí? -Pocit, že síla roste - že je překonán odpor." Nietzscheho slova byla provokativní a šokující v pasážích jako např: "Slabí a špatně založení mají zahynout: první zásada naší filantropie. A člověk jim k tomu pomůže. Co je škodlivější než jakákoli neřest? -- Aktivní soucit se špatně situovanými a slabými -- křesťanství....". Toto je příklad Nietzscheho reakce na Schopenhauera, který veškerou morálku založil na soucitu. Nietzsche naopak chválil "... ctnost zbavenou morálního kvasu.".