Bez alibi

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

Without Alibi

Obsah knihy:

V této knize je poprvé shromážděno pět posledních esejů Jacquese Derridy, které rozvíjejí jeho úvahy o mnoha otázkách: lži, křivé přísaze, odpuštění, zpovědi, vyznání víry a nejnověji o krutosti, svrchovanosti a trestu smrti. Eseje, které silně spojuje pozornost věnovaná "performativům" a "jakoby", ukazují nutnost myslet nad rámec kategorie činů, které jsou pro subjekt možné. Derrida důrazně tvrdí, že myšlení se musí zabývat im-možným, tj. řádem nepředvídatelné události, absolutní budoucnosti, která teprve přijde. Toto bystré vědomí limitů performativních programů provází celé eseje a úzce je přiřazuje k událostem světa procházejícího "globalizací". První esej, "Dějiny lži", podává přehled některých klasických i moderních definic lži (Augustin, Rousseau, Kant, Koyr, Arendtová) a zároveň obnovuje otázky po tom, co se nazývá lží, na rozdíl od jiných forem nepravdy. Na tuto invenční analýzu navazuje "Stuha z psacího stroje", která podrobně zkoumá slavnou lež, o níž vypráví Rousseau ve svých Vyznáních, když křivě obvinil jiného z vlastního zločinu.

Čtení této textové události Paulem de Manem je v centru Derridových trpělivých, místy vážně zábavných analýz. " Le parjure, Maybe " se zabývá pozoruhodným románem Henriho Thomase, který beletrizuje obvinění z křivé přísahy vznesené proti Paulu de Manovi v padesátých letech. Derridova mimořádná jemnost čtenáře a myslitele fikce zde s hlubokým účinkem zpracovává "osudovou zkušenost křivé přísahy". Dva závěrečné eseje, "Univerzita bez podmínek" a "Psychoanalýza hledá stavy své duše", se zabývají institucemi univerzity a psychoanalýzy jako místy, z nichž lze vzdorovat a dekonstruovat nepravdu či fantazma suverenity. Pro univerzitu zůstává princip pravdy jádrem jejího odporu; pro psychoanalýzu existuje povinnost zůstat věrná tomu, co může být, jak naznačuje Derrida, jejím specifickým vhledem: do psychické krutosti. Odpor vůči svrchované krutosti trestu smrti je jen jednou ze sázek, které naznačuje poslední esej, jež je textem hlavního projevu na "Generálních stavech psychoanalýzy", které se konaly v Paříži v červenci 2000. Speciálně pro tento svazek napsal Derrida "Provokaci: Předmluvy", v němž se zamýšlí nad titulem Bez alibi a zároveň se zabývá otázkami vztahů mezi dekonstrukcí a Amerikou. Tento esej-předmluva také reaguje na událost této knihy, kterou Peggy Kamufová v úvodu představuje jako událost odporu.

Bez alibi se připojuje ke dvěma dalším Derridovým knihám, které Kamuf přeložil pro Stanford University Press: (1994) a Resistances of Psychoanalysis (1998).