Skryté dimenze: Sjednocení fyziky a vědomí

Recenze čtenářů

Kniha Skryté dimenze od Alana Wallace se pokouší integrovat koncepty vědomí, kvantové fyziky a buddhistické filozofie. Představuje jedinečný pohled na vztah mezi pozorovatelem a realitou a zároveň zkoumá možnosti meditace při pochopení vědomí. Vyprávění je hutné a podněcuje k zamyšlení, ale někteří čtenáři považují styl psaní za příliš složitý a myšlenky za obtížně uchopitelné.

⬤ Originální a novátorský přístup k vědomí, spojující fyziku a buddhismus.
⬤ Poskytuje hluboký průzkum kvantové fyziky a jejích důsledků pro naše chápání reality.
⬤ Poutavý vhled do praktik buddhistické meditace a jejich významu pro studium vědomí.
⬤ Podněcuje k zamyšlení a je výzvou, která čtenáře povzbuzuje k rozšíření perspektivy.
⬤ Pozitivní přijetí jako vybroušené dílo odrážející autorovy rozsáhlé znalosti.

⬤ Složitý styl psaní, který může být pro laické čtenáře obtížně srozumitelný.
⬤ Některá tvrzení a argumenty jsou vnímány jako chybné nebo nedostatečně jasné, zejména pokud jde o výklad kvantové mechaniky a vědomí.
⬤ Obsah nemusí rezonovat s těmi, kteří zastávají striktně materialistický nebo jiný duchovní názor.
⬤ Některým čtenářům připadají pokusy o paralelu vědy a spirituality nepřesvědčivé a nesmyslné.

(na základě 17 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Hidden Dimensions: The Unification of Physics and Consciousness

Obsah knihy:

B. Alan Wallace překlenuje propast mezi světem vědy a duchovním světem a představuje přirozenou teorii lidského vědomí, která má kořeny v současné fyzice a buddhismu. Wallaceova "speciální teorie ontologické relativity" předpokládá, že mentální jevy jsou podmíněny mozkem, ale nevznikají z něj. Celý přirozený svět mysli a hmoty, subjektů a objektů spíše vzniká z jednotné dimenze reality, která je fundamentálnější než tyto duality, jak navrhli Wolfgang Pauli a Carl Jung.

K ověření své hypotézy využívá Wallace buddhistickou meditační praxi samatha, která zdokonaluje pozornost a metakognici, a vytváří tak jakýsi dalekohled pro zkoumání prostoru mysli. Na základě práce fyzika Johna Wheelera pak navrhuje obecnější teorii, v níž si účastnou povahu reality představuje jako samobuzený obvod. Při srovnání těchto myšlenek s buddhistickou teorií známou jako filozofie střední cesty Wallace zkoumá další aspekty své "obecné teorie ontologické relativity", kterou lze zkoumat pomocí vipasjány neboli meditace vhledu. Wallace se dále zaměřuje na téma symetrie v souvislosti s kvantovou kosmologií a "problémem zastaveného času" a tyto otázky vztahuje k teorii a praxi školy Velké dokonalosti tibetského buddhismu. V závěru se věnuje obecnému tématu komplementarity ve vztahu k vědě a náboženství.

Teorie relativity a kvantová mechanika byly významnými úspěchy ve fyzikálních vědách a evoluční teorie měla stejně hluboký dopad na vědy o živé přírodě. Pro pozorování duševních jevů však dosud neexistují přísné vědecké metody a naturalismus má své limity pro objasnění fungování mysli. Wallace, průkopník moderního výzkumu vědomí, nabízí praktickou a revoluční metodu zkoumání mysli, která spojuje nejbystřejší poznatky současných fyziků a filozofů s osvědčenými meditativními tradicemi buddhismu.