Meditace buddhistického skeptika: Manifest pro vědy o mysli a kontemplativní praxi

Recenze čtenářů

Dr. B. Alan Wallace se ve své knize „Meditace buddhistického skeptika“ zabývá propojením buddhismu a vědy a podporuje skeptické zkoumání obou oblastí. Recenze vyzdvihují jeho jasné vysvětlení buddhistické filozofie a uplatnění „radikálního empirismu“ ke zpochybnění materialistických názorů. Kritici však namítají, že jeho skepticismus je uplatňován selektivně a upřednostňuje buddhistické učení před vědeckým materialismem, což má za následek vnímání předpojatosti a nedostatek důsledného zapojení do současných vědeckých teorií.

⬤ Jasné vysvětlení buddhistické filozofie a jejího významu pro moderní myšlení.
⬤ Nabízí jedinečný pohled na „radikální empirismus“, který kontrastuje s tradičním materialismem.
⬤ Hluboce se zabývá tibetským buddhismem a poskytuje vhled do meditačních praktik.
⬤ Podle mnoha recenzentů je kniha podnětná a dobře napsaná.
⬤ Oslovuje široké publikum, neomezuje se pouze na buddhisty, a podporuje otevřenou mysl.

⬤ Autorův skepticismus má tendenci upřednostňovat buddhistické názory a zároveň kritizovat vědecký materialismus, což vede k vnímání zaujatosti.
⬤ Kniha je hutná a pro lepší pochopení může vyžadovat předchozí znalosti buddhismu.
⬤ Kritici poukazují na nedostatek důsledné práce se současnými vědeckými teoriemi a koncepty.
⬤ Podle některých recenzentů argumenty připomínají spíše apologetiku než objektivní vědu.
⬤ Přístup knihy mohou někteří čtenáři považovat za protivědecký.

(na základě 14 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Meditations of a Buddhist Skeptic: A Manifesto for the Mind Sciences and Contemplative Practice

Obsah knihy:

Radikální přístup ke studiu mysli.

Známý buddhistický filozof B. Alan Wallace znovu potvrzuje sílu šamaty a vipašjány, tradičních buddhistických meditací, které objasňují roli mysli v přirozeném světě. Wallace nastoluje hluboké otázky o lidské přirozenosti, svobodné vůli a zkušenosti versus dogmatu a zpochybňuje tvrzení, že vědomí není nic víc než emergentní vlastnost mozku, která má jen malý vztah k univerzálnímu dění. Naopak tvrdí, že pro měření kvantových systémů je podstatný pozorovatel a že mentální jevy (ať už jsou pojaty jakkoli) ovlivňují funkci mozku a chování.

Wallace se pouští do dvoudílné mise: obnovit lidskou přirozenost a překonat ji. Na začátku vysvětluje hodnotu skepticismu v buddhismu a vědě a obtížnost sloučení jejich zkušenostních metod zkoumání. Wallace však také dokazuje, že buddhistické názory na lidskou přirozenost a možnost svobodné vůle nás osvobozují od metafyzických omezení vědeckého materialismu. Poté zkoumá radikální empirismus inspirovaný Williamem Jamesem a aplikuje jej na čtyři školy indické buddhistické filozofie a školu Velké dokonalosti tibetského buddhismu.

Protože buddhismus začíná tvrzením, že nevědomost je kořenem veškerého utrpení a že cesta ke svobodě vede přes poznání, lze buddhistickou praxi chápat jako postup od agnosticismu (nevědění) ke gnosticismu (poznání), který se získává udržováním výjimečného duševního zdraví, bdělosti a introspekce. Wallace tato témata podrobně rozebírá, identifikuje podobnosti a rozdíly mezi vědeckým a buddhistickým chápáním a v závěru podává výklad o šamathě a vipašjáně a jejich potenciálu pro uvědomění si plné povahy, původu a potenciálu vědomí.