Rodinný přítel

Recenze čtenářů

Kniha Fjodora Dostojevského „Rodinný přítel“, ačkoli není tak známá jako jeho hlavní díla, ukazuje autorův komediální talent a vývoj postav. Vypráví příběh manipulativní pijavice, která se vetře do života rodiny, a mísí humor s hlubšími psychologickými postřehy. Přestože postrádá hutná filozofická témata typická pro Dostojevského pozdější díla, je považována za zábavné čtení, které odhaluje počátky jeho literární geniality.

⬤ Velmi zábavné a komediální; čtenáři se často přistihnou, že se smějí nahlas.
⬤ Rychlý spád s poutavými dialogy a nezapomenutelným obsazením výstředních postav.
⬤ Pod rouškou humoru nabízí vhled do lidské povahy a složitých vztahů.
⬤ Ukazuje Dostojevského rozvíjející se styl psaní a spisovatelský rozsah.

⬤ Postrádá hluboké filozofické úvahy a psychologickou hloubku, které najdeme v Dostojevského slavnějších dílech.
⬤ Může zklamat čtenáře, kteří očekávají temnější témata typická pro jeho pozdější romány.
⬤ Je považován za méně známého, což může ovlivnit jeho přístupnost a známost.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Friend of the Family

Obsah knihy:

O autorovi Ruský spisovatel a esejista Fjodor Michajlovič Dostojevskij je považován za předchůdce existencialistického myšlení. Narodil se v Moskvě, kde navštěvoval školu a v Petrohradě navštěvoval Vojenskou inženýrskou školu. V roce 1849 byl zatčen za členství v tajné utopické socialistické organizaci Petraševský kroužek a poslán na osm let do vyhnanství na Sibiř. Zatčení a věznění přerušilo jeho kariéru na téměř deset let. Po návratu a po zbytek života byl v politice velmi konzervativní, byl zarytým obhájcem Romanovců a pevným zastáncem ruské pravoslavné víry. Několik cest na Západ v 60. letech 19. století potvrdilo jeho kousavou nenávist k Západu, kterou si nesl po celý život. Většina sečtělých Američanů zná Dostojevského dílo, ale znají ho jen díky tak dlouhým románům, jako je např: „Zločin a trest“, ‚Idiot‘ a ‚Posedlý‘. Velká část jeho literárního díla byla věnována boření nároků vědeckého, racionálního humanismu 19. století a zdůvodňování nezbytnosti víry a Boha jako podmínek skutečné svobody.

Mezi jeho nejvlivnější díla patří : Chudí lidé (1846), Dvojník (1846), Dům mrtvých (1860), Uražený a zraněný (1861), Zápisky z podzemí (1864), Zločin a trest (1866), Idiot (1869), Posedlý (1871-72), Dospívající (1875), Bratři Karamazovi (1879-80). Středobodem všech Dostojevského děl je problém svobody. Co je dovoleno a co není dovoleno, je otázka, kterou stále znovu dramatizuje, a vývoj jeho díla můžeme považovat za dramatické zkoušení hranic svobody a postupné zpřesňování toho, co pod pojmem svoboda rozuměl. Člověk je pro Dostojevského omezen společností, ekonomickými podmínkami, zákony, dějinami, církví a především Bohem. Je klasifikován, definován a fixován stovkami institucí a podmínek. Člověk však nechce být definován a omezen - chce být svobodný a chce být zcela a úplně svobodný. Podle Dostojevského má pravdu, když chce být svobodný, neboť svoboda je základním atributem jeho identity. Dostojevského svobodný člověk musí být revolucionář. Musí odmítnout to, co z něj udělala společnost, ekonomika, náboženství, ostatní lidé a jeho vlastní minulost.

Podobně jako Goljadkin, hrdina rané povídky Dvojník, nebo jako vypravěč v Zápiscích z podzemí se Dostojevského svobodný člověk bouří nejen proti společnosti, ale i proti sobě samému, a to nejen dnes, ale i zítra a na věčné časy.