Bratři Karamazovi

Recenze čtenářů

Bratři Karamazovi je složitý a filozofický román Dostojevského, který na příbězích rodiny Karamazovových zkoumá hluboká témata morálky, víry a lidského údělu, v jejichž středu stojí záhadná vražda. Čtenáři oceňují jeho bohatý vývoj postav a hluboké myšlenky, mnozí však kritizují problémy s formátováním v některých vydáních, které brání čtenářskému zážitku.

Hluboké a filozofické zkoumání témat, jako je morálka, víra a lidská přirozenost. Dobře propracované postavy a spletitý děj s překvapivými zvraty. Bohaté dialogy a poutavý příběh, který čtenáře zaujme na více úrovních. Mnoho čtenářů ji považuje za nadčasovou a aktuální napříč různými životními obdobími.

Výrazné problémy s formátováním v některých vydáních, zejména ve verzích pro Kindle, které vedou k potížím při čtení. Kniha může být hutná a zdlouhavá, s pomalým rozjezdem a rozsáhlými filozofickými odbočkami, které se nemusí líbit všem čtenářům. Někteří čtenáři považovali překlad za nedostatečný nebo měli pocit, že nezprostředkovává účinně Dostojevského originální rukopis.

(na základě 314 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Brothers Karamazov

Obsah knihy:

Alexej Fjodorovič Karamazov byl třetím synem Fjodora Pavloviče Karamazova, statkáře, který byl v našem kraji dobře známý už ve své době a který je u nás stále připomínán kvůli své chmurné a tragické smrti, která se stala před třinácti lety a kterou popíšu na příslušném místě. Prozatím řeknu jen tolik, že tento "statkář" - tak jsme mu říkali, ačkoli na svém panství nestrávil téměř ani den života - byl zvláštní typ, s nímž se však setkáváme poměrně často, typ opovrženíhodný, zlý a zároveň nesmyslný. Byl to však jeden z těch nesmyslných lidí, kteří se velmi dobře umí starat o své světské záležitosti a zřejmě o nic jiného. Například Fjodor Pavlovič začínal téměř s ničím, jeho majetek byl z nejmenších, běhal obědvat k cizím stolům a připoutával se k nim jako žabař, a přesto se při jeho smrti ukázalo, že má sto tisíc rublů v tvrdé hotovosti. Zároveň byl celý život jedním z nejnesmyslnějších, nejfantastičtějších chlapů v celém okrese. Opakuji, nebyla to hloupost - většina těchto fantastických chlapíků je dostatečně bystrá a inteligentní -, ale jen nesmyslnost, a to v její zvláštní národní podobě. Byl dvakrát ženatý a měl tři syny, nejstaršího Dmitrije z první ženy a dva, Ivana a Alexeje, z druhé.

První manželka Fjodora Pavloviče, Adelaida Ivanovna, patřila k poměrně bohatému a významnému šlechtickému rodu Miusovů, rovněž statkářů v našem okrese. Jak se stalo, že si dědička, která byla navíc krásná a navíc patřila k těm energickým inteligentním dívkám, tak běžným v této generaci, ale někdy se vyskytovaly i v té minulé, mohla vzít takového nanicovatého, mrňavého slabocha, jak jsme mu všichni říkali, se nebudu pokoušet vysvětlit. Znala jsem jednu mladou dámu z poslední "romantické" generace, která si po několika letech záhadné vášně k jednomu pánovi, za něhož se mohla docela snadno kdykoli provdat, vymyslela nepřekonatelné překážky jejich svazku a skončilo to tím, že se jedné bouřlivé noci vrhla z vysokého břehu, téměř ze srázu, do poměrně hluboké a prudké řeky, a tak zahynula, zcela aby uspokojila svůj rozmar a byla jako Shakespearova Ofélie. Ostatně kdyby tato propast, její vybrané a oblíbené místo, byla méně malebná, kdyby na jejím místě byl prozaický rovný břeh, nejspíš by k sebevraždě nikdy nedošlo. To je fakt a pravděpodobně se v posledních dvou či třech generacích stalo nemálo podobných případů. Čin Adelaidy Ivanovny Miusovové byl podobně nepochybně ozvěnou cizích myšlenek a byl způsoben podrážděním způsobeným nedostatkem duševní svobody.

Snad chtěla ukázat svou ženskou nezávislost, překonat třídní rozdíly a despotismus své rodiny. A poddajná představivost ji přesvědčila, musíme se na krátký okamžik domnívat, že Fjodor Pavlovič navzdory svému parazitickému postavení patřil k odvážným a ironickým duchům oné pokrokové epochy, ačkoli ve skutečnosti byl jen nevychovaný šašek a nic víc. Pikantnost sňatku dodávalo to, že mu předcházel útěk, a to Adelaidu Ivanovnu velmi zaujalo. Fjodor Pavlovič se díky svému tehdejšímu postavení do podobných podniků pouštěl se zvláštní chutí, protože vášnivě toužil udělat kariéru tím či oním způsobem. Připojit se k dobré rodině a získat věno byla lákavá vyhlídka. Co se týče vzájemné lásky, ta zřejmě neexistovala ani u nevěsty, ani u něj, navzdory kráse Adelaidy Ivanovny. V životě Fjodora Pavloviče, který byl vždy smyslné povahy a při sebemenším pobídnutí byl připraven rozběhnout se za jakoukoli spodničkou, šlo snad o ojedinělý případ tohoto druhu. Zdá se, že to byla jediná žena, která nijak zvlášť nepůsobila na jeho smysly.