Židé mlčení: Osobní zpráva o sovětských Židech

Recenze čtenářů

V recenzích na film „Rafinérský oheň“ je vyzdvihován silný obraz boje a odolnosti sovětských Židů v době komunismu. Výmluvné psaní Elieho Wiesela a jeho postřehy o strachu, útlaku a komunitním poutu mezi Židy mají hluboký ohlas u čtenářů, takže se kniha stala povinnou četbou pro všechny, kteří se zajímají o židovskou historii a identitu.

Kniha je oceňována pro své inspirativní vyprávění, silný emocionální dopad a dobře prozkoumané historické souvislosti. Čtenáři oceňují výmluvnost Wieselova psaní, spojení, které podporuje mezi Židy na celém světě, a jeho roli při upozorňování na těžký osud sovětských Židů. Mnozí považují knihu za přesnou a dobře napsanou, přičemž někteří si všimli její schopnosti vyvolat silné emocionální reakce.

Ačkoli to nebylo výslovně zmíněno, bylo možné vyvodit některé výtky týkající se intenzity tématu, která může být pro některé čtenáře zdrcující. Kromě toho recenze nevyzdvihují žádné konkrétní nedostatky nebo nedostatečnou hloubku v určitých oblastech, což naznačuje převážně pozitivní přijetí.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Jews of Silence: A Personal Report on Soviet Jewry

Obsah knihy:

Na podzim roku 1965 vyslal izraelský deník Haaretz mladého novináře Elieho Wiesela do Sovětského svazu, aby tam informoval o životě Židů uvězněných za železnou oponou. "Oslovoval jsem Židy, které sovětské úřady nikdy neumístily do sovětského výkladního skříně," napsal Wiesel.

"Oni jediní by ve své anonymitě mohli popsat podmínky, v nichž žijí; oni jediní by mohli říci, zda zprávy, které jsem slyšel, jsou pravdivé, nebo lživé - a zda si jejich děti a vnuci navzdory všemu stále přejí zůstat Židy. Od nich bych se dozvěděl, co musíme udělat, abychom jim pomohli... nebo zda vůbec chtějí naši pomoc.".

To, co zjistil, ho ohromilo: Židovští muži a ženy, mladí i staří, v Moskvě, Kyjevě, Leningradě, Vilně, Minsku a Tbilisi, zcela odříznutí od okolního světa, překonávali strach z všudypřítomné KGB a ptali se Wiesela na život Židů v Americe, v západní Evropě a především v Izraeli. Nemají téměř žádné znalosti o židovské historii ani o současných událostech; židovské svátky slaví se značným rizikem a jen s nejasnými představami o tom, co tyto dny připomínají.

"Většina z nich nepřichází do synagogy, aby se modlila," píše Wiesel, "ale z touhy ztotožnit se s židovským národem, o němž neví téměř nic." Wiesel slibuje, že příběhy těchto lidí přiblíží okolnímu světu. A v domě jednoho z disidentů dostane dárek - ruskojazyčný překlad Noci, který ilegálně vydal underground.

"'Panebože,' pomyslel jsem si, 'tenhle člověk riskoval zatčení a vězení jen proto, aby tady lidem zpřístupnil mé psaní' Objal jsem ho se slzami v očích.".