Zdržování se s negativním: Kant, Hegel a kritika ideologie.

Recenze čtenářů

Žižekova kniha „Tarrying with the Negative“ nabízí brilantní syntézu německého idealismu a filozofie Jacquese Lacana. Zabývá se složitými tématy Hegelova díla a přináší jedinečný pohled na epistemologii a ideologii, což z ní činí významnou studii pro zájemce o tato témata.

Kniha je dobře napsaná a srozumitelně předkládá složité myšlenky. Přináší převratné poznatky, které se v tradičních textech o Hegelovi nebo německém idealismu běžně nevyskytují. Žižek účinně integruje filosofie Kanta, Hegela a Lacana a předkládá je srozumitelným způsobem.

Některým čtenářům mohou připadat Žižkovy předchozí práce méně přístupné, a přestože je tato kniha srozumitelnější než mnohé jeho jiné publikace, stále vyžaduje filosofické vzdělání, aby bylo možné látku plně docenit.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Tarrying with the Negative: Kant, Hegel, and the Critique of Ideology

Obsah knihy:

Slavoj Žižek si během sotva pěti let, kdy vydal čtyři průkopnické knihy, vysloužil pověst jednoho z nejzajímavějších, nejpronikavějších a nejskandálnějších myslitelů poslední doby. Snad více než kterýkoli jiný autor jsou jeho spisy nejpřesvědčivějším důkazem pro uznání Jacquese Lacana za předního filozofa naší doby.

V knize Tarrying with the Negative se Žižek staví proti současné kritice ideologie a otevírá tak cestu k novému chápání sociálních konfliktů, zejména nedávných výbuchů nacionalismu a etnických bojů. Jsme, ptá se Žižek, omezeni na postmoderní vesmír, v němž je pravda redukována na kontingentní účinek různých diskurzivních praktik a kde je naše subjektivita rozptýlena skrze množství ideologických pozic? Ne, zní jeho odpověď, a cestou ven je návrat k filozofii. Tento návrat k německému idealismu umožňuje Žižkovi přetvořit kritiku ideologie v nástroj k odhalení dynamiky naší společnosti, jejímž klíčovým aspektem je debata o nacionalismu, zejména tak, jak se rozvinula na Balkáně - Žižkově domově. Přivádí debatu o nacionalismu do sféry současné kulturní politiky, čímž překonává slepou uličku soustředěnou na nacionalismy současně fašistické a antikoloniální aspirace. Žižek provokativně tvrdí, že to, co pohání nacionalistický a etnický antagonismus, je kolektivně motivované odmítání vlastního požitku.

Na příkladech z populární kultury a vysoké teorie, které se navzájem osvětlují - opera, film noir, kapitalistický univerzalismus, náboženský a etnický fundamentalismus -, tato práce svědčí o tom, že Kant a Hegel jsou našimi současníky mnohem radikálněji než postmoderní sofisté.