Irák: Vypůjčená konvice

Recenze čtenářů

V recenzích jsou na Žižkovu knihu smíšené názory, přičemž se poukazuje na její provokativní styl a složitost argumentů. Zatímco někteří oceňují jeho jedinečné postřehy a schopnost vyvolat diskusi přesahující mainstreamové narativy, jiní kritizují její nesoustředěnost a nesoudržnost, zejména v pozdějších částech, které odbíhají od tématu Iráku.

⬤ Provokativní a pronikavý styl psaní je pro Žižka typický.
⬤ Podněcuje diskusi o tématech, která mainstreamová média často ignorují.
⬤ Nabízí jedinečný pohled na důsledky války v Iráku a mezinárodní politiku.
⬤ První část knihy je obzvláště poutavá a podněcuje k zamyšlení.

⬤ V pozdějších částech, které se výrazně odchylují od hlavního tématu, postrádá ucelenost a hloubku.
⬤ Argumentace může být někdy vnímána jako povrchní.
⬤ Pro plné pochopení vyžaduje znalost komplexních teorií (Marx, Hegel, Freud, Lacan).
⬤ Někteří čtenáři považují psaní za příliš spletité a plné zbytečných alegorií.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Iraq: The Borrowed Kettle

Obsah knihy:

Aby Freud vykreslil podivnou logiku snů, citoval starý vtip o vypůjčené konvici: (1) nikdy jsem si od tebe konvici nepůjčil, (2) vrátil jsem ti ji nerozbitou, (3) konvice už byla rozbitá, když jsem ji od tebe dostal. Takový výčet nekonzistentních argumentů samozřejmě potvrzuje přesně to, co se snaží popřít, že jsem ti rozbitou konvici vrátil.

Stejná nekonzistence, jak tvrdí i ek, charakterizovala zdůvodnění útoku na Irák: To, že byl útok na Irák zdůvodněn spojením Saddámova režimu s al-Káidou, se proměnilo v hrozbu, kterou tento režim představoval pro region, a ta se pak dále proměnila v hrozbu, kterou pro všechny (ale především pro USA a Británii) představovaly zbraně hromadného ničení. Když se žádné významné zbraně nenašly, postupovalo se podle stejné bizarní logiky: Ale i kdyby v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nebyly, existují jiné dobré důvody, proč svrhnout tyrana, jako je Saddám...

Irák: Vypůjčená konvice, kterou lze považovat za pokračování proslulé knihy Vítejte v poušti skutečnosti po 11. září, analyzuje pozadí, které takováto nekonzistentní argumentace skrývá a zároveň nemůže nezdůraznit: jaké byly skutečné ideologické a politické sázky útoku na Irák? V klasickém iekovském stylu nešetří nic a nikoho, ani pateticky impotentní pacifismus, ani pokrytecký soucit s utrpením iráckého lidu.".